V Turecku zadržení čeští aktivisté Markéta Všelichová a Miroslav Farkas, kteří se hlásili ke kurdským milicím YPG, ovlivnili českou zahraniční politiku vůči Kurdům víc, než by si kdy dokázali představit. Další vývoj česko-tureckých vztahů je ovšem problematický, a to tím spíše, čím užší tyto vztahy budou.
Studentka medicíny a francouzská občanka kurdského původu Ebru Firat se před několika měsíci připojila k syrskokurdským Lidovým obranným jednotkám (YPG). Ukazují to záběry francouzské televizní stanice France 2. Ještě předtím Firat vyšla do hor a vstoupila do Strany pracujících Kurdistánu (PKK). To dokazují společné fotografie s nejvyššími kádry strany. Sebevražedný útok ale francouzskokurdská bojovnice nepřipravovala, což navzdory fingovaným důkazům letos v listopadu potvrdil turecký soud. I tak ale byla odsouzena k pěti letům vězení.
Několik dnů po rozsudku turecká policie na hraničním přechodu u města Şırnak zadržela dva české občany – Markétu Všelichovou a Miroslava Farkase. Dvojice byla obviněna z pašování zbraní a z členství v teroristické organizaci. Jejich zadržení má s případem Firat leccos společného: chcemeli odhadnout, jak se stíhání české dvojice v příštích měsících vyvine, měli bychom bedlivě sledovat, jakým směrem se ubírá případ zadržené francouzské občanky.
Časem se něco najde
Ebru Firat mířila v září z Diyarbakıru do Francie. Nedávno ještě bojovala po boku kurdských milicí proti jednotkám Islámského státu, ale teď se připravovala na pohovor na úřadu práce. V Sýrii totiž poznala muže, se kterým se rozhodla začít nový život v Toulouse. Při přestupu v Istanbulu ji však zatkla turecká policie a okamžitě ji vzala do vazby. Zatímco Firat trávila dva měsíce ve vazbě, prokuratura proti ní rozpoutala typický turecký politický proces podle zásady: čím neuvěřitelnější obvinění, tím přísnější a delší vazba. Nebudouli důkazy, časem se něco na obviněné najde.
V případě Všelichové a Farkase lze pozorovat podobný vývoj. Na začátku stálo obvinění, že se podíleli na pašování zbraní a chtěli překročit hranice do Sýrie z turecké strany, poté se prokuratura zaměřila na právně méně závažné členství v milicích YPG, jež Turecko ovšem považuje za víceméně identické s PKK, a tedy za teroristickou organizaci. Všelichové a Farkasovi pak stejně jako Firat přitěžuje okolnost, že fotografie svědčící o jejich činnosti v Sýrii byly veřejně dostupné a snadno dohledatelné. Dvojice Čechů byla na sociálních sítích známá a sympatiemi k YPG se netajila. Během televizních rozhovorů pózovali před vlajkami kurdských jednotek a existuje i několik jejich fotek v kurdských uniformách a se zbraní v ruce. Zda se opravdu zúčastnili bojů, není jasné, ale pro turecké úřady je tato skutečnost nepodstatná. Obdobný důkazní materiál soudu stačil, aby Firat poté, co se doznala k činnosti v YPG a PKK, odsoudil k pěti rokům vězení.
Každý je potenciální terorista
Situace Ebru Firat a obou Čechů se však liší v jednom podstatném bodě – totiž v zájmech států, jejichž občany zadržení jsou. Francie dlouhodobě intenzivně monitoruje a stíhá aktivity Strany pracujících Kurdistánu. To, že je Paříž jedním z hlavních center kurdských aktivistů, napojených na PKK, není zdaleka způsobeno nečinností francouzských úřadů, nýbrž jednoduše velikostí tamní kurdské diaspory. Oproti tomu v České republice, jejíž kurdská komunita je nesrovnatelně menší a je také méně vidět, kurdští aktivisté dosáhli až do nejvyšších pater politiky. Svědčí o tom medializované otevření evropské pobočky YPG v Praze. Zástupci kurdské milice se scházejí s poslanci a zástupci ministerstva obrany a české zbraně jsou navíc důležitou součástí zbraňových dodávek Spojených států do severní Sýrie, kde operují Syrské demokratické síly (SDF), jejichž nejvýznamnější součástí jsou právě milice YPG.
Zatímco Francie se situací Firat veřejně nezabývá, mediální ohlas případu Všelichové a Farkase naopak tlačí českou vládu k aktivitě a její zástupci vděčně využívají každé možnosti, jak průběh událostí ovlivnit a tureckou stranu přimět ke kooperaci. Není jasné, zda se pražská kancelář YPG zavřela pod nátlakem, nebo čistě kvůli klesajícímu zájmu českých politiků o spolupráci s Kurdy. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek však při návštěvě Turecka v minulém týdnu neopomněl připomenout, že kancelář YPG již v Praze nadobro skončila. Ani další Zaorálkův postup není překvapením. Kromě obligátního odsouzení pokusu o převrat tureckou stranu ujistil, že boj proti terorismu je v obou zemích prioritou a že Česko bude brát v potaz turecká protiteroristická opatření.
Zaorálek ale zapomíná nebo dokonce úmyslně vypouští, že boj proti terorismu v Turecku neznamená jen boj proti džihádistům z Islámského státu. Boj proti terorismu v současném Turecku v první řadě pojmenovává násilný rozklad kurdského politického hnutí. Trestný čin urážky turectví, který proslavili například tureckoarménský novinář Hrant Dink nebo spisovatel Orhan Pamuk, už není tak využívaný jako před několika lety. Dnes je módní trestání za členství v teroristické organizaci nebo za její podporu. A je jedno, zda se jedná o pacifistického spisovatele nebo o to, že člen Lidově demokratické strany (HDP) měl doma plakáty z předchozích voleb. Každý, kdo se jen odváží vystoupit proti pomstychtivému tažení, které prezident Erdoğan vyhlásil, je potenciálním teroristou. Chceli se Česká republika opravdu přiblížit turecké definici boje s terorismem, nebude od věci označit český stát za spoluviníka při porušování lidských práv v Turecku.
Autor studuje blízkovýchodní studia.