Jak zatočit s Masarykem

Rozestup mezi dvěma posledními romány Davida Zábranského, který byl vyplněn dvěma kratšími novelami, činí takřka sedm let. Je to doba dost dlouhá na to, abychom ji mohli považovat za příznakovou? Pokud se autorův styl i téma promění tak radikálně jako v Zábranského případě, pak určitě ano. Jeho debut Slabost pro každou jinou pláž (Argo 2006) byl přijat s extrémní ambivalencí. Kniha sice získala nejznámější českou literární cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku, část literární obce však jejímu autorovi vyčítala halení banalit do esejistického roucha a často se mluvilo o pokusu napodobit Kunderovu Nesmrtelnost (1990). Román chtěl zároveň hovořit o současnosti, vystihnout „ducha doby“ a vyslovit onu mytickou generační výpověď, o niž se čeští literáti neúspěšně snaží snad od dob Topolovy Sestry (1994).

Novinka Martin Juhás čili Československo, vydaná loni v bratislavském nakladatelství Premedia, na to jde jinak. Je postmoderním bildungsromanem bez vývoje i směru, který konstantně porušuje žánrová pravidla, magickým realismem bez magie a kronikou jednoho jihočeského města, na kterou není radno příliš spoléhat. Esejistické psaní je to tam a na jeho místo nastupuje narace klasického střihu, kterou však usměrňuje autor poučený postmoderními taktikami vyprávění. Marně bychom pátrali také po stopách autorské ambice říct něco podstatného o současnosti, přestože ji Zábranský se svým románem nepochopitelně spojuje.

Dekonstrukce státu

Kniha by se chtěla věnovat stýkání a potýkání mezi českým a slovenským elementem v uměle konstruovaném státním útvaru Československa. Děje se tak ve fiktivním příběhu několika literárních postav ze zcela reálného jihočeského města Strakonice. Maloměsto na periferii republiky, navíc v těsné blízkosti pohraničí, v němž bude brzy vystrkovat růžky „německý živel“, je pro tento příběh ideálně zvoleným toposem. Sepsání pseudokroniky malého jihočeského města z období první i druhé republiky, protektorátu a částečně i republiky poválečné také není špatný nápad. Těžko totiž hledat historické období česk(oslovensk)ých moderních dějin více zatížené ideologickým výkladem, než je právě etapa „budování státu“ tatíčka Masaryka.

Zábranského román nechce historizováním říct něco podstatného o meziválečném, válečném ani poválečném Československu; ve svém textu bojuje právě s idealizovanou představou Československa jako ráje klidu a stability, který nám byl geopolitickými událostmi uzmut a do nějž se velká část české společnosti stále marně touží navrátit. Snad i tak si můžeme vysvětlit Zábranského mediální vyjádření v tom smyslu, že kniha není historickým románem, ale má být románem moderním. Jak to? Protože si bere na paškál dnešní kolektivní představu předválečného Československa a snaží se ji destruovat.

Kámasútra duševního mrzáctví

Martina Juháse musíme také ocenit za to, jakým způsobem odhaluje, že ideologické i politické světonázory jeho hrdinů vycházejí z tělesných žádostí, nedostatků, vzájemných sympatií, antipatií i chvilkových impulsů. ­Často banální důvody, jimiž jsou postavy vedeny k identifikaci s komunisty, fašisty, demokraty či nacisty, přinášejí uměleckou perspektivu dějin, která v české literatuře zatím chyběla a ve které se skrývá velký potenciál: totiž že individuální osudy jednotlivců nejsou drceny a znásilňovány velkými Dějinami, ale sami tito jednotlivci je svou neheroickou každodenní existencí spoluvytvářejí. Román tak narušuje intelektuální představu, podle níž si každý člověk své politické já formuje v čisté sféře idejí, a to až po zvážení všech geopolitických důsledků; a případně také chápání dějin jako něčeho, co člověka odvádí od poklidného života a znetvořuje jej.

Zábranského román ale přichází s opačným extrémem. Až vyčerpávajícím způsobem čtenáři sugeruje, že tělesnost a afekt jsou motivacemi jedinými. Strakoničtí maloměšťáci i proletáři jsou bandou homosexuálů, pedofilů, feťáků, záletníků a sadistů bez hranic, jejichž sexuální radovánky i obtíže jsou neskutečně nudnou sérií střípků z prvorepublikové kámasútry duševního mrzáctví. Demytizace a dekonstrukce prvorepublikového ideálu se v Juhásovi projevuje v první řadě tím, že z prostých lidí nadělá bytosti plné psychických, sexuálních i společenských frustrací. Zábranského válka proti historickému románu tento jednoduchý trik využívá v takové míře, že se z knihy stává fraška tělesnosti bez začátku a konce.

Meandry bezvýchodnosti

V reflexích Zábranského nového románu často narazíme na zmínky o magickém realismu, přestože z četby není příliš jasné, co je jím míněno. V románu se nicméně opakuje několik literárních postupů, které snad můžou něco podobného sugerovat. Je to především Zábranského pomrkávání na čtenáře, jímž ho neustále ujišťuje, že se skutečně ocitl v literární fikci, ve které si autor může se zákony reality dělat, co se mu zlíbí. Zvlášť patrné je to v častém opakování poněkud infantilní strategie, kdy autor dovádí mnohdy zdařilé metafory či přirovnání – „Jánův dům (…) jako by se (…) ocitl pod pokličkou, pod níž se tiše vařily ke stěnám přilepené duše a vzpomínky“ – do jejich absurdně doslovných důsledků: „Tak kupříkladu Mariina dušička se přilepila ke stěně někde v podkroví, Jiříček si bublal u zdi v kruhárně.“

Přestože se David Zábranský rád vymezuje vůči postmoderně, Martin Juhás významně staví na čistě postmoderních literárních strategiích („s kardinální nevírou recepčnímu řekla: ‚?… Tanzen.‘ Otazník, mezinárodně srozumitelný, pro jistotu slovu předřadila“), včetně nespolehlivého vypravěče. Efektní stylové fígle však mají až příliš často samoúčelný charakter a demonstrují snad jen autorovu nadvládu nad fikčním světem. Zábranský v románu projevuje nesporný literární a vypravěčský talent, který však meandruje v dějové i myšlenkové bezvýchodnosti. Krátce po vydání Martina Juháse v rozhovoru pro Radio Wave řekl, že by byl rád, kdyby se jeho zážitek z psaní potkal se zážitkem četby a čtenář a text společně dotvořili celkový význam knihy. Tak jistě funguje naprostá většina výjimečných literárních děl, ale text by měl čtenáře přesvědčit, že se mu vynaložené úsilí vyplatí. Nejsem si jistý, zda se za to Martin Juhás může zaručit.