To se jenom zdá, že leden 2016 byl charakterizován přechodem pohraničních dráteníků Visegrádské čtyřky na pozici avantgardy Evropské unie (zase jsme měli s tou invazí uprchlíků pravdu, včetně obav, že ženy dojdou úhony). To se jenom zdá, že první měsíc v roce byl poznamenán světovým pádem burz, cen ropy a všech iluzí, že se globální ekonomika po sedmi hladových letech napije z rohu hojnosti. Srkla si a zaskočilo jí. V Česku kvetl spotřebitelský optimismus, ještě větší než ten podnikatelský. A sjížděl se slalom mezi výroky Miloše Zemana o protievropských rejdech Muslimského bratrstva a o případném významu útočné pušky AK47 pro demokracii (a premiéra Bohuslava Sobotku).
Ve skutečnosti byl letošní leden ve znamení obrody standardní a státotvorné české pravice. Vypukl kongres občanských demokratů v Ostravě a zároveň předvolební kampaň, příhodně nazvaná „Rozbal to“ (na podzim holt budou krajské a senátní volby). ODS v čele s Petrem Fialou tíží, že na všech úrovních státu vládne levice, že hnutí ANO není pravicové a že sociální demokracie se v krajích paktuje s komunisty (a navrch má tu drzost zahřívat v Senátu většinu křesel). ODS naproti tomu blaží, že přečkala krizi a je – vykládal Fiala novinářům na potkání – odhodlanou, vnitřně sjednocenou stranou, která stojí za srozumitelnou pravicovou politikou. Vracejí se jí sponzoři (ne, žádný Pepa z Hongkongu) a také voliči (ne, žádní hlupáci a paraziti, ale pracovití, aktivní občané, kteří se nebojí podnikat a investovat). „Ti roztáčejí prosperitu,“ řekl Petr Fiala. „Rozbal to“ před volbami, „Roztoč to“ po volbách… O to jde a o nic jiného. Není divu, že ODS chce a je připravena znovu vládnout a „obhajovat pravicové konzervativní hodnoty“. Kdo by nechtěl vládnout znovu a znovu, ba napořád? Dokonce i bez hodnot; nemít je ovšem vypadá blbě – nějakým kadidlem se v kostele plném penězoměnců mávat musí.
Je tu jeden kámen úrazu: předseda ODS de facto vyhlásil boj na všech frontách, aniž by si to vůbec uvědomil. „Socialismus a oligarchizace jsou nebezpečím pro společnost,“ prohlásil v Ostravě. Řekl to v nepochybně dobré víře, že kromě těch nevykořenitelných rudochů to nandává nanejvýš ještě tomu ohavnému Babišovi. Jenže oligarchizace – koncentrace kapitálu – je základním rysem kapitalismu všeobecně a současného globálního kapitalismu zvláště. Naposledy to doložila lednová zpráva Oxfamu, z níž vyplynulo, že jediné procento nejbohatších lidí světa loni vlastnilo více než zbylých devětadevadesát procent pozemšťanů. Majetek chudší poloviny lidstva se rovná jmění dvaašedesáti nejbohatších lidí světa, přičemž před pěti lety bylo ještě na takové sousto zapotřebí tří set osmdesáti osmi dolarových miliardářů. Fiala zkrátka vyhlásil válku socialismu i kapitalismu. Nová třetí cesta?
Nevadí, Miroslav Kalousek mu už vysvětlí, jaké jsou ty správné proporce. Také jeho TOP 09 se po odchodu knížecího maskota obrozuje staronovou fintou: tvrzením, že vláda Sobotkova – tak jako všechny byť jen trochu sociální a „rozhazovačné“ vlády – těží z asociálních „úspor“ předcházejících neoliberálních škrtvlád, zkrátka a dobře: z Kalouskovy politiky. Schwarzenbergův odchod do trvalého podřimování ulehčí flexibilním topkařům přechod od kadidla proevropského sluníčkářství k hutnému odéru národovecké xenofobie, která je na politickém trhu nyní poptávána, ba záměrně vytvářena. „Je to zcela přirozené spojenectví, což je velmi důležité,“ řekl k TOP 09 Petr Fiala poté, co zdůraznil, že jeho ptačí partaj je jediná, která má v kapse komplexní „řešení migrační krize“. Ostatně Kalouskova strana vznikla před lety jenom proto, aby pravicovým voličům nahradila vyhořelou ODS po machistickém Topolánkovi a přetrvala v těžkých časech za Nečase jako jejich „slušnější“ útočiště.
Obrodný proces české pravice se tím zdaleka nevyčerpává. Svobodní Petra Macha se pro krajské volby spojili se Stranou soukromníků, tedy opět – novořečí ODS vyjádřeno – s občany pracovitými, aktivními, neobávajícími se podnikat a investovat (poněvadž na to mají a všichni ostatní jsou, jak známo, nepracovití a pasivní). „Agrolevicová vláda dělá všechno pro to, aby pošlapala podnikání v Česku,“ prohlásil předseda soukromníků Petr Bajer.
A tak tu máme pěkně pohromadě všechny ty letošní „muže ledna“, všechny ty české politiky pravicového obrodného procesu: Petra Fialu, Petra Macha a Petra Bajera. Tři Petry, to jest skály, na nichž se úzké zájmy vyvolených pokusí zbudovat svatou církev „tradice, odpovědnosti a prosperity“. A protože i tři mušketýři byli vlastně čtyři, najde se určitě místo pro nehynoucího finančního krále Miroslava, rétora k nezaplacení.
Jsou tak zaujati sami sebou, až jim chvílemi uniká, že hlavní souboj se za normálních okolností na podzim nejspíš odehraje mezi ČSSD a ANO. A že nejsilnějším třetím vzadu nebude přitom ani barva sytě modrá, ani ta zelená Matěje Stropnického, ale spíš různé odstíny hnědi. Jde jenom o to, kdo se k tomu bahnu pohotověji sehne, pomaže si jím tvář a postaví se tak čelem k masám.
Autor je politický komentátor.