Vikýře na Bakalově knihovně

Dům U Drahomířina sloupu, v jehož části bude Knihovna Václava Havla, prochází rekonstrukcí s podivným průběhem. Investorem je finančník Zdeněk Bakala. Z domu je v podstatě stejný výhled na Petřín i zbytek města jako z Pražského hradu, takže se nelze divit, že by zde finančník s manželkou rád pobýval. Zázemí zde najdou i hosté, kteří v novém sídle instituce budou přednášet.

Nahlášení místo povolení

Ač práce u Drahomířina sloupu nemají povolení, stavební úřad jim v ničem nebrání a naopak ztěžuje pozici odpůrců. Nezapomínejme, že jde přitom o kulturní památku přímo v Pražské památkové rezervaci, zařazenou navíc do seznamu Světového dědictví UNESCO.

V domě už se kutá dlouho, archeologové odkryli před několika lety dvůr. Nově do krovu, jenž směřuje do ulice Úvoz, přibyly vikýře. I takový zásah do nosných konstrukcí se obešel bez povolení, stavebnímu úřadu Prahy 1 postačilo, že práce na střeše byly před časem zkrátka ohlášeny.

Jak lze vyčíst z fotografie na webu Klubu Za starou Prahu, střecha do Úvozu mívala přitom vikýř jediný, jaksi zastrčený. Nyní jich je v krovu pět. Magistrátní památkáři ve stanovisku k celkové rekonstrukci přitom s novými vikýři problém neměli. „Odbor památkové péče klade důraz na provedení těchto nových vikýřů, jejich tvar, velikost a detailní provedení musí vycházet ze stávajících historických vikýřů na objektu,“ prohlásil šéf památkářů na radnici Jiří Skalický.

I tak je problematické instalaci zdůvodnit. Podle architekta projektu Marka Tichého z ateliéru TaK Architects byl stavební záměr ohlášen už v srpnu 2012. Oprava většiny střech, fasád a oken se pak odehrála do loňského roku. Jen krytina nad jižním křídlem byla provizorní, a to podle Tichého „vzhledem k probíhající rozsáhlé sanaci krovu, stropu a také komplikované záchrany renesančního arkýře na fasádě do ulice Úvoz“. „V souvislosti s požadavkem na dostatečné větrání půdního prostoru do doby, než dojde k realizaci projektovaného záměru, byly realizovány také vikýře,“ vysvětloval Tichý.

Jsou vikýře nutné k zabezpečení stavby? A lze dělat novou střechu na kulturní památce na základě pouhého ohlášení? Šéf stavebního úřadu Prahy 1 Oldřich Dajbych argumentoval tím, že hotová je podstatná část interiérů, včetně restaurovaných stropních fresek, zesílení trámů ocelovou výztuhou, zbořených příček. V právní rovině se přitom stále vede spor teprve o územní rozhodnutí, jež předchází stavebnímu povolení. Realita ale mílovými kroky předhání justici.

Přístup úřadů k této investici kontrastuje s požadavky, jimž čelil poslední obyvatel domu Bohumil Vejtasa, který v něm žije doposud. Když požádal památkáře o střešní okno, povolili mu v kulturní památce jen komínový výlez o rozměrech 60 na 60 centimetrů.

Vysvětlení, které říká, že vikýře, za nimiž se budou rozkládat obytné prostory, slouží jako větrání střechy, označil za „lhaní a oblbování odborné veřejnosti“. Očekává, že vikýře stavební úřad radnice se starostou posvětí investorovi zpětně.

Jak velí zdravý rozum?

Architekt Tichý připustil, že „stavební povolení na rekonstrukci objektu doposud vydáno nebylo“. Zjevně to však nebrání tomu, aby se práce realizovaly. Pokud podle architekta zvítězí zdravý rozum, v domě vznikne kulturní instituce a zřejmě i bydlení mimořádné kvality.

Spor o územní rozhodnutí – a tím pádem i o povolení – se podle Dajbycha týká jen zastřešení nyní rozkopaného dvora. Původně si investor přál i bazén, od toho se snad upustilo.

Proti brutálním zásahům do autentických stavebních prvků se zvedl před několika lety odpor. Petici Klubu Za starou Prahu podepisovali i politici, na arších nechybí podpis Bohuslava Sobotky, než se stal premiérem. Odpovědná instituce jeho vlády ovšem Bakalově hradčanské investici neklade žádné překážky.

Knihovna Václava Havla zřejmě tedy bude hotova dříve, než získá příslušná povolení. Proti investorovu záměru nákladně opravit kulturní památku nelze vznést námitky, zaráží však postup. Jako obvykle se vše děje potichu – veřejnost se o vikýřích dozví, až když jsou na střeše. Bohulibý záměr provázejí pochybnosti o tom, jak se věci dějí a proč se tak dějí. Je to tak i s jinými finančníkovými aktivitami. Připomeňme, že Bakala v Praze sponzoruje Centrum DOX, platí studentům zahraniční stipendia, tvoří novou Havlovu knihovnu a dobře se mu daří i na šumavské Modravě. Na Ostravsku ve stejnou dobu hrozí, že skončí na dlažbě mnoho horníků pracujících v dolech, které Bakala získal levně od státu i s hornickými byty. Je i toto bohulibý záměr?

Dům U Drahomířina sloupu sice není nejkřiklavější z pražských stavebních kauz, ukazuje ale, že na stavebním úřadě Prahy 1 pravidelně straní silnému kapitálu. I v případě prozatím zastaveného „maršmelounu“ u Anežského kláštera radnice jednala v jeho prospěch. Na konci loňského roku padl pod podivnou záminkou barokní domek s pavlačemi v Soukenické ulici a už se na parcele plánuje mnohem vyšší stavba. U Masarykova nádraží při ulici Na Florenci jistě bude moci vztyčit svou další rozlehlou architekturu Penta. Někteří investoři a developeři si však počínají nevybíravě i tam, kde jim úřady tak nakloněny nejsou. Příkladem může být demolice jedněch z posledních autentických železničních dílen u nádraží Praha­Bubny, odůvodněná snad jen cenou pozemků. V Praze 6, těsně za hranicí památkové rezervace, zase zahraniční investor nechává chátrat hned několik vil, aby se místo nich a jejich zahrad rozprostřely podlahové plochy nového skleněného pekla.

Stavby bez povolení nejsou v Praze 1 ojedinělé: například rekonstrukce domu U Tří andělů v Úvoze se zastavila v půli. Úřad proti ní nic nenamítal, ačkoli ho o to žádali sousedé stavby, která zasahovala do nosných konstrukcí jejich domů i obecní zdi. Dělo se tak bez statických výpočtů. Byla vystavěna nová patra, změnila se hmota i tvar střech, přibyly výtahové šachty. Úřad vše povolil dodatečně, odpůrci stavby jsou i starostovými odpůrci. Stavebník tak vlastně téměř neriskoval. A i kdyby, výsledná pokuta může být jen zlomkem v rozpočtu nákladných rekonstrukcí. A dosáhnout nařízení o odstranění nepovolené stavby snad patří mezi nadpřirozené jevy.

Autorka je publicistka.