Před dvaceti lety tu byly jen písečné duny a mezi nimi pár keřů. Dnes je nejdelší pláž Rio de Janeira a čtvrť Barra du Tijuca, přezdívaná místními brazilské Miami, typickým přímořským letoviskem s luxusními hotely a fitness centry pod širým nebem. Globalizované prostředí minulý týden na čtyři dny posloužilo jako útočiště pro 1700 diskutujících na takzvaném Fóru pro správu internetu (IGF).
V našich končinách představa o internetu jen málokdy přesáhne úvahy typu: komu a kolik za přístup platit, kam zasunout síťový kabel a zda svého známého na druhém konci světa zastihneme on-line. Aby však zdánlivě prostá komunikace přes půl zeměkoule fungovala, je potřeba širokého konsensu mezi mnoha subjekty, a to nejen v technických řešeních. Jakkoliv se internet rozrůstá zdánlivě sám, vyvstávají postupně některé zásadní otázky globálního charakteru. Střetají se v nich zájmy vlád, komerčního sektoru, občanské společnosti, vědců i vývojářů technických řešení. Ti všichni se sešli minulý týden v Riu. A dohodli se. Ovšem jen proto, že si předem řekli, že se na ničem dohadovat nebudou.
Spíše co a jak než kdo
První důležité debaty o svobodě projevu, ochraně soukromí na internetu, potenciálu internetových technologií pro rozvoj chudých regionů na planetě proběhly už před dvěma lety v Tunisu. Setkání neslo honosný název Světový summit o informační společnosti, ale moc toho nevyřešilo. Diskuse se zvrtla v (zaslouženou) kritiku vlády USA, která prostřednictvím organizace ICANN (Internet Corporation for Assigned Names and Numbers) drží otěže celého internetu zcela ve svých rukou a uchovává si nad ním nebezpečnou moc. Účastníci se proto dohodli, že se napříště „na ničem dohadovat nebudou“, zato se začnou bavit k věci. Nad fórem převzalo záštitu OSN a první dvě z plánovaných pěti setkání proběhla loni v Aténách a letos v Riu.
Internet v amerických rukou nepřestává být problém, ale ukazuje se, že není tím nejpalčivějším. Tím je samotný přístup k internetu. „Musí se odstranit všechny regulační bariéry, kromě regulace cen tak, aby si přístup k internetu mohli dovolit nejen bohatí,“ adresoval Jacquelyn Ruff ze společnosti Verizon prohlášení především vládám.
Vyspělé země víc než samotný přístup k internetu zajímá problém s regulací jeho obsahu a ochranou soukromí a bezpečnosti. Akademik Ralph Bernahrd uvedl, že „existuje korelace mezi bezpečností a ochranou soukromí; státy kladoucí důraz na ochranu soukromí on-line mají menší problémy s některými typy on-line kriminality, především krádeže identity“.
„Je třeba najít prostředky, jak uživatelům zajistit plnou kontrolu nad tím, co se s jejich osobními daty děje,“ uvedl delegát za Microsoft Caspar Bowden a demonstroval konkrétní řešení, zatímco zástupci Google obhajovali svůj plán na vytvoření kodexu obecných pravidel pro nakládání s osobními daty uživatelů on-line služeb.
V tématu ochrany dětí ve smyslu dětské pornografie, ochrany před sexuálním obtěžováním a „škodlivým“ obsahem se i přes emoce, které toto téma tradičně provázejí, podařilo nastartovat diskusi o dvousečnosti centrálních opatření k regulaci obsahu, u nichž hrozí, že budou zneužita k cenzuře. K tomu přispěla především série workshopů Amnesty International na téma svobody projevu.
Další spornou otázkou je přístup k informacím, účast na rozhodování a spravedlnost při řešení otázek týkajících se životního prostředí. Asociace pro progresivní komunikaci (APC) proto ve spolupráci s Radou Evropy navrhla pro správu internetu model vycházející z Aarhuské úmluvy, která zaručuje právo účasti veřejnosti při rozhodování.
Kluci v triku a kravaty
Vedoucí sekretariátu fóra, diplomat OSN Markus Kummer, přizval skutečně všechny, kdo měli k tématům co říct. Registrace byla otevřená a zdarma, i když cena letenky a ubytování zůstala bariérou pro proporcionální zastoupení všech regionů. V panelech tak bylo možné vidět vedle tradičně oblečených zástupců vlád a internetových gigantů i lidskoprávní aktivisty v tričku s logem svých kampaní. Formát fóra, sestávajícího z workshopů, panelů, plenárních zasedání a jednání tzv. dynamických koalic, umožňoval experimentovat s různými přístupy a modely diskuse.
Zástupci firem a vládní činitelé tak byli konfrontováni s názory respektovaných nevládních a neziskových organizací a asociací. A zdá se, že některá jejich doporučení dokonce začínají respektovat.
Pískoviště pro nevládky?
Nezávaznost fóra a neexistence způsobů, jak případné závěry prosadit, může být osvobozující pro dialog, zároveň má ale trpkou příchuť. Vlády zatím IGF příliš pozornosti nevěnují a komerční sektor nakonec stejně udělá to, co mu přinese největší zisky, tvrdí skeptici. Zatímco občanský sektor vyčerpává své omezené kapacity intelektuálním cvičením na brazilském pobřeží, skutečné rozhodování podle nich probíhá jinde. Tyto obavy však mohou potvrdit nebo vyvrátit teprve další ročníky.
Autor je IT specialista a koordinátor programu Lidská práva a technologie sdružení Iuridicum Remedium.