Stále máme kontakt s realitou

Podle vašeho průzkumu trpí v České republice depresí třicet jedna procent lidí ve věku 25 až 65 let. Můžeme mluvit o výrazném nárůstu počtu lidí s touto chorobou oproti minulosti, nebo je příčinou skutečnost, že je zkrátka jen častěji diagnostikována?

Třicet jedna procent oslovených uvádí nějaké depresivní projevy, z toho středně těžké a těžké osmnáct procent, což je skupina, u které již můžeme mluvit o nějakých potížích. Počet osob, u nichž je diagnostikována deprese, se každoročně zvyšuje. Poměrně dramaticky stoupá i spotřeba antidepresiv. Je samozřejmé, že u řady – nejen duševních – nemocí vede větší informovanost a pozornost na určitý jev k jeho častějšímu výskytu. Nicméně stres plynoucí ze stále se zrychlujícího života a nevhodný životní styl má své neodvratitelné důsledky. V našem výzkumu jsme ovšem nepokládali otázku: „Trpíte depresí?“, ale zajímala nás nálada, životní spokojenost a energie, jakou lidé mají do života. Takže možný vliv častější diagnostiky zde nehraje roli.

Výsledky vaší studie jste označil za alarmující. Znamená to, že jsme na tom hůře i ve srovnání s jinými evropskými státy?

Jako znepokojivé vnímáme celkové výsledky výzkumu. Zkoumali jsme nejen výskyt projevů deprese, ale též syndromu vyhoření, zajímal nás životní styl a pracovní stres. V rámci Evropy nijak zvlášť nevybočujeme. Z hlediska depresivních projevů i syndromu vyhoření jsme někde ve středu – to odpovídá i naší geografické poloze. Vybočujeme ale v životním stylu. Méně se hýbeme, věnujeme méně pozornosti zdravé stravě, nadprůměrně konzumujeme alkohol.

Nakolik je deprese svázána s mírou suicidálních projevů ve společnosti?

Počty osob s depresí v ambulancích psychiatrů i psychologů rostou, stejně jako počty sebevražd.

Přetrvávají ohledně bipolární poruchy u laické veřejnosti ještě nějaké stereotypy?

Bohužel ano. Mnoho lidí stále nevnímá fakt, že deprese je vážné onemocnění, které daného jedince může v životě ovlivnit více než řada somatických onemocnění. Zlehčování diagnózy u sebe i druhých je bohužel stále častý problém. Mnoho lidí se bojí užívat antidepresiva, přestože je to jedna z nejúčinnějších a z hlediska možných vedlejších účinků nejbezpečnějších skupin farmak. Řada lidí se tak ve svém životě trápí, nebo dokonce i závažně selhává.

Čím si vysvětlujete, že podle řady průzkumů trpí depresí více ženy než muži?

Vysvětlení se uvádí řada, odpověď tudíž není úplně jednoduchá. Je vysoce pravděpodobné, že tato zjištění jsou ovlivněna sociokulturními stereotypy a žádné rozdíly mezi muži a ženami buď neexistují, nebo jsou úplně jiné, než jak vychází v podobných výzkumech. Jedním z důvodů může být to, že ženy se svými emocemi zabývají více a obvykle je lépe verbalizují. Proto v dotazníkových metodách mohou „skórovat“ výše než muži. U těch je zase na druhou stranu podstatně vyšší výskyt sebevražd, alkoholismu a sociálně­patologického jednání. Takže kdo trpí depresí více? Muži, nebo ženy?

Lze nějakým způsobem určit, zda depresí, vyhořením a jinými úzkostnými poruchami v Česku trpí spíše lidé s nižším příjmem a v těžších sociálních podmínkách, nebo o žádné „třídní stratifikaci“ nemůže být řeč?

Socioekonomický status řada studií uvádí jako protektivní faktor, nicméně není to rozhodně jednoznačné pravidlo. V našem výzkumu vychází, že hlavním protektivním faktorem je vzdělání. Čím mají lidé vyšší vzdělání, tím více věnují pozornost svému zdraví a cítí se lépe, a naopak.

Bývá deprese častější u lidí z velkých měst než u těch, kteří žijí na venkově?

Může tomu tak být. U obyvatel velkých měst jsou častější náročné pracovní profese, a proto je i častější výskyt problémů spojených se stresem.

Jeden slavný americký psychiatr poznamenal, že o depresi a jejích mechanismech toho stále více nevíme, nežli víme. Jsou naše vědomosti o příčinách, ale i léčbě deprese opravdu tak malé?

Poznatky o depresi a její léčbě se rozvíjejí velmi rychle. Nebyl bych zas tak skeptický, ale zůstává faktem, že zvláště složité a nepřímé zdravotní souvislosti nám doposud zůstávají neznámé. Hovoří se třeba o fenoménu takzvané forsírované normalizace – což znamená, že například při nevhodné léčbě deprese sice vymizí její příznaky, ale objeví se jiné i naprosto nesouvisející onemocnění. Tyto složité mechanismy zatím skutečně spíše tušíme.

Na depresi se zpravidla předepisují nejrůznější antidepresiva. Jaký význam mají a jak úspěšné bývají psychoterapeutické techniky?

Vhodně nasazená antidepresiva znamenají pro pacienta rychlou a efektivní úlevu. Existuje řada studií o takzvaném neuroprotektivním účinku antidepresiv. To znamená, že antidepresiva nejen upravují náladu, ale opravdu léčí. Psychoterapie přesto má v léčbě deprese zcela nezastupitelné místo. Depresivní obtíže jsou velmi často způsobené konkrétními příčinami a neschopností je efektivně řešit. Pokud deprese vzniká v důsledku nějakých vnitřních dispozic nebo příčin, pak mnohdy vede k obtížím v běžném životě. Úkolem psychoterapie je získat náhled na tyto obtíže a naučit se je zvládat, s čímž antidepresiva nepomohou. Naše psychika má velký sebeozdravný potenciál, a proto u mnoha pacientů stačí, když po určitou dobu pouze užívají vhodně nasazená antidepresiva nebo docházejí na psychoterapii, která jim „sedne“. U některých je ovšem nutné pro dosažení určitého zlepšení tyto postupy kombinovat. V obou případech si však musíme uvědomit, že depresi nelze vyléčit jako chřipku. Deprese je velmi komplexně provázaná s tím, jak žijeme, jak se chováme, jaké problémy máme, ale i s tím, s jakými lidmi se setkáváme. Jestliže chceme depresivní obtíže efektivně a dlouho­době řešit, obvykle se musíme hlouběji za­­myslet nad tím, co bychom ve svém životě měli změnit.

Spatřujete v neustálém rozšiřování trhu s antidepresivy a lobbingu farmaceutických společností nějaké nebezpečí pro jejich uživatele?

V podstatě každý lék, ale i pouze dobře míněná rada v sobě obsahuje vždy určité riziko zneužití – vedlejšího nebo nepředpokládaného účinku. Trh s antidepresivy je obrovský, stále rostoucí byznys, a proto na sebe strhává velkou pozornost. Bohužel řada informací je někdy i záměrně mylně interpretována, vytrhávána z kontextu a zneužívána. Například výskyt sebevražd u osob užívajících antidepresiva je empiricky dokázaný fakt, který je obsažen v příbalové informaci téměř všech antidepresiv. Není to ovšem způsobeno jejich účinkem, ale změnou stavu pacienta. Proto je nezbytné, aby takovouto léčbu vždy prováděl psychiatr s příslušnými zkušenosti. S antidepresivy se musíme naučit zacházet. Je to velmi účinná skupina léčiv, která může přinést pacientovi velkou úlevu, ale stejně tak jako u jiných léků si musíme uvědomit, že samy o sobě nestačí. Je to podobné jako s ostatními „civilizačními“ chorobami – cukrovka, vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol. Na všechny tyto potíže můžete sice brát léky, které budou nějakým způsobem ovlivňovat jejich projevy, ale jestliže nezměníte svůj životní styl, nikdy se váš zdravotní stav skutečně stabilně nezlepší. Stejné je to u deprese. Antidepresiva vám mohou pomoci, ale v druhém kroku se ve svém životě musíte postarat o změny, které vám výsledek léčby pomohou udržet. Mezi ně patří především zdravý životní styl, aktivně využitý volný čas a přiměřená relaxace.

Podle nedávného výzkumu na potkanech, který provedla Stanfordova univerzita, lze laserovým paprskem namířeným do mozku vypnout trýznivé projevy deprese. Opravdu stačí působit na určité neurony, a tím člověka jednoduše zbavit melancholie či pocitu, že jeho život ztratil smysl?

Věda běží dopředu a je skvělé, že přináší nové možnosti a otevírá nové dveře. Nicméně zvláště deprese je příliš komplexní onemocnění na to, aby se dalo „vypnout“ laserovým paprskem.

Pokud byste měl současnost definovat nějakou psychopatologickou diagnózou, žili bychom spíše v psychotické, nebo neurotické době?

Žijeme v době neurotické. Exponenciálně se zrychlující tempo v našich osobních a pracovních životech vede ke stresu, depresím, úzkostem, psychosomatickým obtížím, problémům ve vztazích. Stále ještě vnímáme, že by to tak být nemělo. Stále se snažíme léčit, hledat příčiny, měnit své životy k lepšímu. Stále máme určitý kontakt s realitou. Až ten vymizí, nastane doba psychotická.