Hra o krk i věčnou slávu

Li Erův román Soudruh Nula je již na první pohled dílem poměrně ambiciózním: o spisovatelově autorské sebedůvěře tu svědčí nejenom úctyhodný rozsah a časový záběr, pojímající celé dvacáté století, ale především košatá a kadeřavá, co do kompozice notně zkroucená románová stavba. Celek onoho vyprávění o fiktivním čínském národním hrdinovi Keženovi se tu čtenáři před očima postupně skládá z trojice rozsáhlých výpovědí či výslechů, jež jsou navíc neustále přerušovány drobnějšími i rozsáhlejšími exkursy a poznámkami v čase, prostoru i myšlenkovém světě vzdálené „pořadatelky“ svazku. Anotací přislibovaná „dokumentární fikce“ zde neodkazuje jen k umnému proplétání událostí, osudů a protagonistů smyšlených i historicky doložených, ale i k oné „fikci dokumentu“, čtenářsky vděčné a zábavné hře na „historický pramen“.

A hra je to, zejména zpočátku, strhující. Li Er s až marnivou rozhazovačností vrší zápletky, drobné epizody i postavy, jednotlivé vypravěče pak obdařuje specifickými řečovými vzorci, osobitými verbálními tiky a samozřejmě i rozličnými agendami (jakkoli jde nakonec většině z nich hlavně o to uchránit si v nepřehledném chaosu dějin vlastní krk). Příběh o možná domnělé smrti jedné možná tehdy se rodící stranické legendy je většinově situován do období počátku čtyřicátých let – na čínském jevišti se tou dobou již po léta utkávají Maovi komunisté s Čankajškovými nacionalisty, dočasně jsou však chatrně zajedno v boji proti okupujícím Japoncům – a navzdory pořadatelčiným poznámkám ubíhá kupředu tempem vpravdě zběsilým.

Neprostupnost odkazů

Postupem času se ale začne dostavovat únava: románový text, který na jednu stranu přímo vyzývá k nekončícímu čtenářskému obžerství, je pro svoji kulturní odlehlost přece jen obtížněji stravitelnou hostinou. Svazek je sice příhodně vybaven rozsáhle komentovaným soupisem „osob a obsazení“, přesto se bude nejeden domácí čtenář v záplavě neobvyklých jmen ztrácet více, než asi bylo autorovým záměrem (a to navíc leckterá postava vystupuje v textu pod vícero přízvisky, jak v různých prostředích zkouší splynout a plynout s proudem).

Většině čtenářů – snad s výjimkou ­sinologů a specializovaných historiků – pak zůstane z podstatné části skryt i jeden z hlavních významových plánů, totiž parodická rovina, parafrázující a komentující oficiálními mýty opředená vyprávění o základně komunistické strany v Jen­anu. Místo obrazoboreckých narážek a šokantně deidealizovaných, podvratných zemitých vtípků – proč asi se tolik zápletek točí kolem funkční i nefunkční defekace jednotlivých protagonistů? – se pak chtě nechtě musíme spokojit s mlhavým povědomím o existenci těchto obsahů, které sice zahlédneme, přečteme, nedokážeme je však náležitě kontextualizovat a docenit.

Zakutat se

Že přes tuto těžko překlenutelnou nevýhodu zůstává česká verze Li Erova románu strhujícím a zábavným výletem do kontradiktorického labyrintu malé i velké čínské mysli 20. století, je především zásluhou Denise Molčanova, který věnoval překladu neobyčejnou péči. Z každé stránky tak přímo čiší okouzlující potřeba vyprávět, mnohohlase vzpomínat i bájit. Soudruh Nula láká své čtenáře k „dokonalému zanoření“, svádí je a vábí, když jim nabízí text, ve kterém je možné se zakutat a ztratit na dny a měsíce opakovaných či jen selektivních čtení. Čtenář přitom ví, že zdaleka nepojímá a nechápe vše v románu ukryté, ale proč by zrovna taková totalita porozumění – věříme­li vůbec na možnost něčeho takového – měla být úběžníkem jeho snah?

Molčanov v doslovu srovnává Li ­Erovo dílo s románem Davida Fostera Wallace Infinite Jest (Nekonečný žert, 1996, viz A2 č. 16/2012), jednotlivé podstatné i podružnější aspekty Soudruha Nuly by jistě nabízely paralely jiné: trojlomná struktura upomene na Akutagawovu povídku V houštině (1922, česky 1960), fikčně­dokumentární tanečky pak třeba na Nabokovův Bledý oheň (1962, česky 2011) a motivy vyměšování by snad bylo lze ústrojně propojovat s Medvědím románem (1987) Jiřího Kratochvila. Poskládán dohromady do úhledné cihličky, publikované v jedné z nejzáslužnějších prozaických edic dneš­ka – čínské řadě Xin nakladatelství Verzone –, zůstává ale Soudruh Nula především svůdně, živelně svým.

Autor je bohemista.