Na penězích záleží všem

Může jeden člověk rozhodnout o tom, zda bude počítačová hra úspěšná? S jistou mírou nadsázky lze říct, že youtubeři takovou moc mají. Původně subkulturní záležitost pro pár nadšenců už totiž dnes můžeme považovat za práci na plný úvazek, kterou dělají skutečné celebrity.

Proč ale hraní her vůbec sledovat? Clara Fernández­Vara v odborném článku ­Play’s the Thing: A Framework to Study Videogames as Performance (Ta hra je na to. Rámec pro studii videoher jako performance, 2009) navrhuje chápat hraní počítačových her jako (divadelní) performanci, tedy něco, čím nebavíme jen sebe, ale také publikum. Dívat se, jak někdo jiný hraje, je pro některé lidi stejně zábavné jako přenos z fotbalového zápasu. Takzvaný e­sport, neboli sportovní soutěžení hráčů videoher, si tak s tím „pravým“ sportem v ničem nezadá. Jeho fanoušci po celém světě naživo nebo v záznamech sledují klasické sportovní narativy, zahrnující emoce, vítězství i prohry. Herní fanoušky však překvapivě baví sledovat nejen mimořádné výkony profesionálních hráčů, ale také videa, která přidávají k hrám vtipný či kritický komentář.

Z kluka z Farmy celebritou

Nahrávání videí o počítačových hrách může nabývat různých forem, například recenzí či návodů (tzv. walktrough). Narazit můžeme i na subversivní přístupy, které se snaží o kritičtější komentování her. Takovou youtuberkou je například Anita Sarkeesianová a její projekt Tropes vs. Women, který si všímá genderových stereotypů v hrách i sexismu v herním průmyslu. Její videa ve stále ­převážně maskulinní hráčské kultuře vzbuzují dost bouřlivé diskuse. Kromě toho se populárními stávají i poměrně neortodoxní projekty jako Nerdy nummies, v němž youtuberka Rosana Pansinová peče dorty a sladkosti ve tvaru populárních videoherních postav.

Nejčastějším žánrem je ale Let’s Play, tedy komentované hraní celé hry nebo jejích úryvků. Přelom v této oblasti představuje streamovací platforma Twitch, která od roku 2011 nabízí jak živé komentování her, tak online přenosy z e­sportovních soutěží, Let’s Play žánr ale zůstává především doménou kanálu YouTube. Výsadní roli přitom mají ­YouTube videa k titulu Minecraft (2011). Anthony Pecoline a June Ahn v článku Building worlds: A Connective Ethnography of Play in Minecraft (Stavění světů. Síťová etnografie hraní Minecraftu, 2015) zdůrazňují, že důležitou roli hraje v rámci hráčské komunity právě natáčení a sdílení videí na YouTube. Právě ta totiž vytvářejí status hráče ve stejné míře jako samotný úspěch při hraní hry.

Na internetu lze najít nespočet rad, jak se stát úspěšným youtuberem, v Česku dokonce vyšla amatérská Příručka Letsplejera. Z youtuberů se stávají celebrity, které se nahráváním videí živí, postupně opouštějí přísně subkulturní prostředí a pronikají do popkultury i do obecného povědomí. Tobuscus, jeden z nejúspěšnějších youtuberů, se například snaží být renesanční postavou – živí se jako komik, televizní herec, komentátor nebo zpěvák.

Za nejslavnějšího youtubera lze ale považovat švédského komentátora PewDiePie, jehož kanál je nejrychleji rostoucím a nejodebíranějším ze všech kanálů vůbec. V říjnu 2015 měl přes čtyřicet milionů odběratelů a deset miliard zhlédnutí. PewDiePie, který svůj kanál založil v dubnu 2010, pravidelně přispívá na charitu, objevil se na titulní straně časopisu Variety, nadšeně komunikuje s fanoušky a stal se dokonce hostem v televizní show Stephena Colberta nebo Conana O’Briena, který mimo jiné velice rád herní youtubery napodobuje vlastními Let’s Play příspěvky. Dynamika „z youtubera hvězdou“ totiž funguje i naopak a herním videím se věnují i celebrity pocházející z jiných odvětví showbyznysu. Jmenovat tak můžeme například herce Wila Whea­tona, dětskou legendu ze seriálu Star Trek: Nová generace (Star Trek: The Next Generation, 1987–1994). Ten sice točí Let’s Play videa především o analogových (tedy stolních) hrách, lze ho ovšem považovat za významnou postavu „nerdovské“ komunity.

Trend youtuberů se samozřejmě nevyhýbá ani České republice. Nahráváním videí se živí například Jirka Král, který se status celebrity snaží naplnit vrchovatě – v létě 2012 absolvoval reality show Farma. V roce 2015 měl přes 490 tisíc odběratelů, na Facebooku má 160 tisíc fanoušků. Jeho videa s názvem Jirka hraje, která točí denně, zhlédne měsíčně více než pět milionů lidí. Podle svých vlastních slov si vydělá až desítky tisíc korun za měsíc.

Peníze a moc

Youtuberem se tak sice může stát každý, kdo má počítač, mikrofon a účet na YouTube, málokdo se ale může natáčením živit. Youtubeři jsou placeni z inzerce, která se odvíjí od počtu odběratelů. PewDiePie si tak přijde měsíčně na částky od 140 tisíc dolarů do 1,4 milionu dolarů. „Zdá se mi, že peníze nejsou pro nikoho důležité,“ vyjádřil se. „Chtěl jsem točit zábavná videa. Nechápejte mě špatně, není to tak, že bych peníze nesnášel. Nebudu předstírat, že mi na nich nezáleží, protože na nich záleží všem.“

Právě ale celebrity jako PewDiePie nebo Tobuscus dokazují, že nejde jen o peníze, ale také o moc, kterou mohou vyvolení mít. „Když DanNerdCubed hrál Race The Sun a linkoval tam naši stránku, mělo to větší dopad než všechna pokrytí od webů, co jsme do té doby měli,“ přiznali vývojáři ze studia Green Light v průzkumu herního novináře Mikea Rose z webu Gamasutra. Ten zjistil, že prodejnost některých her skutečně výrazně vzroste právě po vydání Let’s Play videa nebo recenze populárních youtuberů. „Pokud si vaší hry všimne nějaký velký youtuber, čekejte úspěch,“ vysvětlil Rose na konferenci GDC Europe v roce 2013 s tím, že některé indie hry jsou dokonce na rozhodnutí youtubera vybrat si je pro Lets play závislé.

Jen těžko lze odhadnout, zda mají youtubeři skutečně takovou moc. Rose totiž zjistil, že zcela odlišná dynamika funguje u „obyčejných“ youtuberů a u celebrit. Zatímco autoři, kteří mají méně než pět tisíc odběratelů, se řídí především tím, o čem točí ostatní, ti nejoblíbenější se rozhodují hlavně podle toho, zda se hře věnují i klasická média, a také prostřednictvím PR akcí a e­mailů.

O chlebu i o koze

Herní vývojáři si totiž začali celkem rychle uvědomovat, jakou roli mohou youtubeři hrát, a upravují podle toho nejen svou mediální politiku, v rámci níž si youtubery hýčkají, ale dokonce i samotné hry. Takovým krokem se může stát nejen vypuštění early access verze, po jejímž okomentování lze hru ještě upravit, ale i samotné vytváření her. „Začali jsme hru designovat tak, abychom podporovali vznik Let’s Play videí a vytvořili dostatek prostoru k tomu, aby si tvůrci volili různé možnosti,“ prohlásil například v rozhovoru pro server Game Industry John Murphy, tvůrce bizarní indie hry Octodad: Dadliest Catch (Chobotáta: Nejtátovější háček, 2014). Indie hry Goat Simulator (Kozí simulátor, 2014) nebo I am Bread (Jsem chleba, 2015), jejichž tématem je přesně to, co napovídají jejich názvy, pak byly podle herních novinářů vytvořeny právě kvůli očekávaným Let‘s Play videím.

Právě tato křehká symbióza mezi herními vývojáři a youtubery může snadno skončit velmi nešťastně. Pravidelně se objevují výtky, že youtubeři nemluví špatně o hrách, s jejichž tvůrci chtějí udržovat dobré vztahy – v roce 2014 otřásl internetem skandál, který se týkal údajné dohody youtuberů se společnostmi EA a Microsoft, podle níž měli za finanční odměnu jejich hry pouze chválit. Firma Nintendo naopak mnoho let youtuberům jejich obsah mazala nebo jinak regulovala s vysvětlením, že se jedná o porušení autorských práv. Často se také objevuje argument, že se youtubeři stávají pro vývojáře poměrně jednoduchým nástrojem, prostřednictvím kterého mohou hru proslavit. O fanoušcích jako levné pracovní síle už ostatně hovořila i Tiziana Terranova, ačkoli se nevěnovala přímo youtuberům. Ve své práci Free Labor: Producing Culture for the Digital Economy (Pracovní síla zdarma. Produkování kultury pro digitální ekonomii, 2003) upozorňuje i na tuto odvrácenou stranu internetu a připomíná, jak je v rámci nadšení z nespoutané svobody velmi jednoduché zapomenout na to, že kapitalismus v určité formě funguje i ve virtuálním prostoru. Politika společnosti ­Google, která YouTube vlastní, je navíc taková, že si bere 45 procent výdělku, a část peněz také spolkne společnost Maker Studios, jejímiž členy se youtubeři stávají.

Stejně jako v každé jiné „profesi“ se tak zdá, že je stále těžší ji definovat, udržet i provozovat. Poněkud ironickým důkazem, kam profesionalizace natáčení herních videí došla, je i počítačová hra YouTuber’s Life (2015). Jde o simulaci, ve které má hráč za úkol žít život populárního youtubera – tedy jíst, spát, pracovat, bavit se a při tom všem jen tak mimochodem být slavným a úspěšným. „S hrou YouTuber’s Life můžete přestat být jen pozorovatelem a stanete se úspěšným youtuberem,“ nabádají tvůrci hry potenciální hráče. Zdá se tedy, že youtuberem už se člověk prostě nestane tak, že udělá to nejjednodušší – hraje hry.

Autorka je videoherní teoretička.