Hlasy odjinud

Na českém knižním trhu je fenomén severských detektivek poměrně krátkodobý úkaz. Teprve na počátku milénia prolomil švédský autor Stieg Larsson trilogií Milénium (2005––2007, česky 2008–2010) tehdejší nezájem českých čtenářů, a potažmo nakladatelů, o se­­verskou literaturu. Celé desetiletí předtím u nás byla opomíjena, protože v aktuální tvorbě nabízela žánry, na které čeští čtenáři moc neslyšeli: detektivní román, případně feministicky zaměřenou či jinak angažovanou literaturu.

Detektivové a uprchlíci

Když se řekne „severská detektivka“, mnohým se vybaví něco tajemného, mystického, bergmanovsky zádumčivého. Jenže román o zločinu, který má zejména ve Švédsku pevnou tradici od šedesátých let minulého století, na sebe vzal roli sociálně kritické prózy, kam ovšem žádná mystika nepatří. Tento trend proslavila deseti romány dvojice Maj Sjöwallová a Per Wahlöö, v jejichž knihách je pachatel bezmocnou obětí přehmatů sociálního státu. Ke zločinu je dohnán a vzbuzuje především soucit. Po Larssonovi se přihnala detektivková smršť, která dosud neutichla. V Norsku kriminálnímu žánru zcela bezkonkurenčně vládne Jo Nesbø, v Dánsku, kde detektivky rovněž vévodí žebříčkům prodejnosti, se dokonce Žena v kleci (2007, česky 2011) Jussiho Adlera­-Olsena nedávno probojovala v hodnocení New York Times mezi bestsellery jako první dánský titul po dvaceti letech – tehdy zabodoval Høegův Cit slečny Smilly pro sníh (1992, česky 1997). Detektivky klasického severského střihu, jimž nechybí sociální rozměr a věnují velký prostor osobnímu životu leckdy svérázného vyšetřovatele, jsou sice populární i ve Finsku, ale na český trh se dostávají jen ojediněle.

Jiným výrazným fenoménem literatury severských zemí je přistěhovalecká literatura. Té se tradičně daří především ve Švédsku, do kategorie „hlasů odjinud“ ovšem patří i romány, které se ohlížejí za svízelnou situací poválečných přistěhovalců z Finska (třeba v podání Susanny Alakoski) nebo přibližují čtenářům situaci v zemích původu jejich autorů, jako to činí Aris Fioretos v oceňovaném románu Mary (2015) o potlačené studentské revoltě z dob řecké diktatury. Na stále významnější téma střetu kultur se zaměřuje i albánskofinský autor Pajtim Statovci, který setkání s novou zemí i drsný život v Kosovu vylíčil v románu Moje kočka Jugoslávie (2014, česky 2015). Úskalí života muslimských dívek ve Finsku zobrazuje v románu Asfaltoví andělé (2013, česky 2014) finsko-švédská autorka Johanna Holmströmová. Literaturu psanou přistěhovalci nalezneme i v Norsku. Zajímavým přiblížením života norsko-muslimských žen jsou výbory textů Hijabhistorier (Příběhy hidžábu, 2011) a Utilslørt: Muslimske råtekster (Odhalené. Muslimské syrové texty, 2011). Pozornost vyvolal debut Marie Navarro Skarangerové Alle utlendinger har lukka gardiner (Všichni cizinci mají zatažené závěsy, 2015) o norsko-chilské dívce, psaný „kebab norštinou“ prošpikovanou výrazy z mimoevropských jazyků. Na současnou uprchlickou krizi reaguje román Zombie Nation (Národ zombie, 2014) Øysteina Steneho pojednávající o ostrově osídleném živými mrtvými.

Finsko: proti realismu

Finsko bylo do konce minulého století výspou realistické literatury s typickou severskou tematikou: silné ženy, slabí muži, vyhrocené rodinné vztahy, násilí, samota, lidé na okraji společnosti. Tato témata se objevují i dnes, ale realistická mimesis ustoupila imaginaci, fantazii a jazykovým a stylistickým experimentům. Od počátku tisíciletí je ve Finsku na vzestupu vlna fantastiky známá jako Finnish Weird. Sci­fi, fantasy a magický realismus propojují domácí mytologii s aktuál­ními společenskými otázkami. Johanna Sinisalo [viz povídka na straně 22] tematizuje v Jádru Slunce (2013, česky 2015) nerovnost pohlaví. Důsledky globálních ekologických katastrof se zabývá Emmi Itäranta ve Strážkyni pramene (2012, česky 2014), Antti Tuomainen v Léčiteli (2010, česky 2012) nebo Elina Hirvonen v románu Až vyprší čas (2015, česky 2015). Důležitou roli si nicméně uhájil historický román, a to zejména v podobě návratu k traumatickým obdobím domácích dějin. V rámci tohoto žánru dosáhla obrovského mezinárodního úspěchu Sofi Oksanen s románem Stalinovy krávy (2003, česky 2012) nebo Katji Kettu s prózou Porodní bába (2011, česky 2015).

Dánsko: fikce bez fikce

Pro dánskou literaturu je naopak příznačný vypjatý důraz na autobiografičnost. Tato sebestřednost se zřejmě odráží i v tom, že Dánové čtou hlavně dánské knihy a vystačí si s nimi (překlady v Dánsku tvoří jen desetinu trhu). Autoři odhalují své ledví, a byla­li kořenem všeho zla ještě nedávno odlidštěná společnost, jsou dnes na vině táta a máma. Donedávna spisovatelé halili autobiografické prvky do vrstvy fikce, a proto se hovořilo o „performativním biografismu“, dnes už je to jen „fikce bez fikce“. Palestinskodánský básník Yahya Hassan ve sbírce Yahya Hassan (2013) s krutou upřímností líčí dospívání v přistěhovaleckém ghettu, plné fyzických trestů a náboženského pokrytectví. Poprvé je zde za viníka nezdařené integrace v Dánsku označeno selhání rodičů, nikoli dánský systém. Ve stejném duchu líčí rodinné poměry přistěhovalec z Československa Jonas Suchanek v románu s (dánským!) názvem Do Danska (2014): matka používá vařečku, otčím fackuje a tento rodinný mikrokosmos je zrcadlem společnosti.

Norsko: identita a globalizace

Zásadním tématem norské literatury je, obecně řečeno, identita současného člověka nabouraná nefunkčními vztahy v rodině, vykořeněností v multikulturní společnosti a jinými deziluzemi. Autoři sahají do privátní sféry i ke globálním tématům, jako je přistěhovalectví, ekologické problémy a podobně. K nejvýraznějším tvářím tohoto proudu patří Matias Faldbakken s trilogií Skandinavisk Misantropi (Skandinávská misantropie, 2001–2008) nebo Nikolaj Frobenius s románem Den sjenerte pornografen (Stydlivý pornografista, 1999), pojednávajícím o pornografizaci médií. Výrazným trendem odrážejícím nebezpečí globálních katastrof jsou dystopické vize. V románu Slekters gang (Dějiny předků, 2015) Jana Kjærstada vyprávějí v roce 4000 tři ženy o pohnuté minulosti Norska, v díle Havari: en roman om luft (Havárie. Román o vzduchu, 2013) píše Bård ­Isdahl o rozhodnutí Norska nepřijímat klimatické uprchlíky. Klimatická bajka pro děti a mládež Anna (2013, česky 2014) od Josteina Gaardera zase vypráví o tom, jak v roce 2082 budou lidé odkázáni na syntetickou stravu.

Švédsko: tragické momenty

Pro švédskou literaturu je už řadu let příznačný ponor do tragických momentů evropské historie 20. století, mezi nimiž má nejvýraznější místo holocaust. Román Majgull Axels­sonové Nejmenuju se Miriam (2015, česky 2016) je o romské dívce vydávající se v Ravensbrücku za Židovku. Kromě četných memoárů přeživších a vzpomínkových knih jejich dětí je hojně zastoupená i románová fikce z doby holocaustu. Sem patří především knihy Steva Sem­Sandberga Chudí v Lodži (2009, česky 2011), Ravensbrück. Příběh Mileny Jesenské (2003, česky 2012) a Vyvolení (2014, česky 2015). Vedle angažované literatury najdeme i ve Švédsku nápadně silný proud intimních výpovědí a memoárů, zejména z pera slavných autorů, jako jsou Per Olof Enquist, Kerstin Ekmanová, Torgny Lindgren a v neposlední řadě i dramatik Lars Norén, který si v denících o mnoha tisících stránek zlomyslně pohrává i se svými kolegy. Melancholii a trudnomyslnost občas vystřídá černý humor. Příkladem je Stoletý stařík, který vylezl oknem a zmizel (2009, česky 2012) od Jonase Jonassona nebo komediální kriminálka Brambory na vloupačku (2012, česky 2014) od Cathariny Ingelman­Sundbergové o zločinu znuděných seniorek v domově důchodců.

Autoři jsou nordisté.