severská literární dystopie

„Pravděpodobně poprvé od konce druhé světové války nemluví o návratu fašismu jen revoltující mládež, ukvapení sociální kritici a váleční zpravodajové z východních a jihovýchodních oblastí kontinentu. Ozvěny třicátých a čtyřicátých let pronikají i do médií hlavního proudu a obavy z opakování dějinného vývoje vstoupily i do běžné konverzace.“ Filosof a kulturní antropolog Joseph Grim Feinberg v eseji Strohé útočiště mimoděk předznamenává téma čísla, které tentokrát věnujeme antiutopickým tendencím v severské literatuře. Výrazným rysem dneška je vytváření nejrůznějších diagnóz a prognóz. Ať už reagují na nevyzpytatelnost světového trhu, politickou nebo společenskou krizi, dočkáme se buď bezradnosti, nebo ještě častěji předpovědí všemožných apokalyps. A tyto apokalypsy – sociální, kulturní nebo environmentální – se odrážejí i v literatuře, přičemž na sociálně vstřícném severu se jim v současnosti daří nejlépe. Dočtete se o historii severských dystopií, o válce, která Evropu zachvátí už za dva roky, nebo o polyfonních dramatech Arna Lygreho. Doporučuji také žánrovou dystopickou povídku finské spisovatelky Johanny Sinisalo. Ta popisuje vzornou společnost letící vesmírem osidlovat nové planety. Časem se však v dokonale fungující komunitě objeví drobné kšeftování, potom peněžní směna, prostituce a tak dále. Na kolonizovanou planetu tak lidstvo přenáší instantní válku.