Montáž slovenských voleb

Slovenská dokumentaristka Zuzana Piussi se ve svém nejnovějším filmu Těžká volba pustila do další sarkastické sondáže slovenského politického dění. Po rozboru pozadí kauzy Gorila ve snímku Od Fica do Fica (2012) nebo pochmurně groteskní zprávě o slovenském nacionalismu Krehká identita (2012) se tentokrát rozhodla věnovat prezidentským volbám z roku 2014. Dodnes o nich totiž koluje řada kýčovitých mediálních mýtů a Piussi se je ve svém filmu pokouší vyvrátit. Datum premiéry těsně před březnovými parlamentními volbami však naznačuje, že autorka chce nabídnout obecnější zamyšlení nad podstatou východoevropské politiky.

Nastříhaní politici

Piussi natočila snímek v česko­slovenské koprodukci za významné autorské spolupráce českého filmaře, pedagoga a publicisty Víta Janečka. Pro film se tak podařilo získat například i komentáře Jakuba Patočky a Václava Bělohradského. Piussi společně s Janečkem a početným týmem kameramanů nahlédla do pozadí volební kampaně nejdiskutovanějších prezidentských kandidátů – Procházky, Kňažka, Kisky a samozřejmě Fica, nejvýraznějšího slovenského politika posledních let, který se také objevil ve většině režisérčiných filmů.

Tvůrci se snažili předejít tomu, aby z filmu vzešel publicisticky plytký a politicky jednostranný patvar, jaký představuje třeba dokument Tomáše Kudrny Hledá se prezident (2013). Těžká volba naštěstí udržuje kontinuitu režisérčiny dosavadní tvorby. Zachovává si nadhled a odstup, přitom se ale neobává ani konfrontace, odhalující odvrácenou tvář pozorovaného objektu. V tomto případě tak činí spíše prostřednictvím vtipné montáže než skrze investigativní rozhovory s aktéry, jak tomu bylo v předchozích filmech. Sama Piussi zůstává spíše v pozadí a do dění před kamerou přímo nezasahuje.

Právě na montáži je založeno jedno z nejlepších míst filmu. V něm jsou sestříhány jednotlivé výstupy Fica a Kisky, pronášejících před různým publikem na různých místech doslova tytéž „vtipné“ bonmoty a poučky „ze života“. Sestřih je nejen zábavný (na rozdíl od projevů obou rádoby vtipných politiků), ale také ve zkratce odhaluje nebetyčnou falešnost „lidového vůdce“ Fica i vítěze voleb Kisky, jenž je ve slovenském i českém mainstreamovém tisku oslavován pomalu jako vzorový prezident.

Příliš těžké téma

Přestože je nutné Zuzanu Piussi opět ocenit za snahu o odvážné, nekonformní pojetí tématu a za zachycení mnoha silných momentů, nelze se zbavit dojmu, že se jí film tentokrát poněkud rozpadl pod rukama. Z ne zcela jasných důvodů nerozebírá zachycené děje a souvislosti do větší hloubky a namísto důkladnější analýzy někdy sklouzává k babrání se ve zbytečných, rádoby humorných motivech, bez kterých by se film klidně obešel. Ukázkovým příkladem budiž nesnesitelně prodlužovaný rozhovor kandidáta Kňažka s najatým zpěvákem o vlasových pokrývkách. Scény tohoto typu nepřinášejí nic, pouze nudí a zdržují. Dost nevyužitá je i přítomnost českých intelektuálů. Václav Bělohradský pouze odříká své obvyklé instantní fráze, které jsou dnes k zaslechnutí i na sjezdu hnutí prosazujícího řízení státu jako firmy. Úvaha Jakuba Patočky o rozporu autentické levicovosti s Ficovými politickými kroky sice otevírá téma především ve slovenských pravicových médiích zcela přehlížené, ani ve snímku však bohužel není dostatečně rozvedeno.

Zdá se tedy, že si Piussi se svým týmem vybrala příliš těžké téma, které nejen v československé dokumentární oblasti bývá předmětem značně zbulvarizovaných reportáží a filmů, aniž by dokázala najít vhodný klíč pro jeho zpracování. Uvidí se, zda jí současná, ještě výbušnější politická realita na Slovensku po letošních parlamentních volbách přinutí k méně povrchní a analytičtější dokumentární reflexi.

Autor je filmový publicista.