Na prahu konce evropských dějin

Jak váš debut Mount Kodaň, tak Dánská občanská válka 2018–24 jsou knihy napsané netradičním stylem, střídajícím několik žánrů a dějových linií. Máte nějaký literární předobraz?

Mým největším vzorem jsou asi Kafkovy po­vídky a Italo Calvino, zvláště jeho Kosmické grotesky. Na psaní knih mi vyhovuje, že je možné úplně všechno, což neplatí o psaní pro divadlo nebo pro film. Velice mě láká psaní antifreudovské literatury. Freud byl velký myslitel a my se stále nacházíme ve vleku jeho myšlenkového vlivu. Nejhorší na psychoanalýze je její posedlost minulostí. Naše životy se definují skrze minulost, což je extrémně represivní. Lidská mysl je plastická a proměnlivá a člověk například dokáže milovat, i když byl v dětství nemilovaným dítětem. V tomto ohledu Freudovy názory už dávno nejsou relevantní. V dnešním světě nemůžeme jen tak sedět a užírat se sebelítostí. Myslím, že tento druh dekadence brzy vymizí. Nezajímají mě postavy snažící se porozumět vlastním traumatům. Zajímají mě odvážní lidé, kteří se nebojí riskovat.

Vaše knihy lze srovnat například s Podvolením Michela Houellebecqa. Dystopická literatura je v současnosti celkem rozšířená. Myslíte, že se dá hovořit o nové literární vlně?

Právě nyní dochází k velice důležitým událostem. Evropa, jak ji známe, je na pokraji zhroucení. Rozložení sil ve světě se změnilo a Západ už není středobodem světa. Evropa se stala jen jedním z regionů a stejně jako další regiony se musí přizpůsobit globálnímu trhu, který se odtrhl od veškeré kontroly. Vše je pod jeho tlakem. Početné a komplikované společnosti, které jsme od dob osvícenství vybudovali, jsou na ústupu a bude to stále zjevnější. Je neuvěřitelně těžké ovlivnit trh, který funguje jako počasí. Vždyť jeho vývoj nikdo nedokáže ani předem určit. Není tedy divu, že současné umění a literatura pojednávají v tak hojné míře o dystopii a temných vizích budoucnosti.

Dánská občanská válka 2018–24 je kontroverzní dílo. Vedou se kolem knihy stále nějaké debaty?

Ano. Román byl zprvu považován za spekulativní a přehnaně temnou předpověď, jenže právě teď politici diskutují přesně o těch tématech, o nichž kniha pojednává.

Velkolepá úvodní scéna v prologu knihy připomíná pád Bastily. Inspiroval jste se začátkem Velké francouzské revoluce? Chtěl jste tak zdůraznit nebezpečí možné děsivé budoucnosti Evropy?

Vlastně ani nevím. Francouzskou revoluci sa­mozřejmě v obrysech znám a vím, jak probíhala, ale nakolik mohla ovlivnit podobu úvodní scény mého románu, netuším. Četl jsem však knihy popisující sociální pozadí vedoucí k revoluci. Byla mezi nimi i kniha s názvem Sebraná korespondence W. A. Mozarta. Mno­­hé z dopisů provází Mozartova frustrace z toho, že se necítí uznávaný tehdejšími mocnými a vlivnými, kteří hudbě dostatečně nerozuměli. Tato frustrace se však týkala celé společenské vrstvy a spočívala v tom, že vznikala občanská vrstva odborníků, kteří vynikali ve svém oboru, jenže u moci byla stále aristokracie, netušící naopak skoro nic o oblastech, jež spravovala. Myslím, že revoluce se zrodila spíše z těchto důvodů, tedy z frustrace středních vrstev, než že by ji vyvolal chudý lid.

V románu je několik politicky nekorektních pasáží. Jde například o antisemitismus nebo rasismus.

Všichni jsme plní předsudků. Těsně pod povrchem jsou předsudky stále v činnosti. Má kniha je o tom, co se stane, až civilizace krok za krokem vymizí.

Hlavní hrdina a současně vypravěč se stará o děti a sirotky, zatímco jeho přítelkyně bojuje ve válce. Poukazuje toto rozdělení na vývoj současné skandinávské společnosti?

Toto rozdělení jsem zvolil, protože mi přišlo zábavné zaměnit ženské a mužské role. Leonora, přítelkyně hlavního hrdiny, je aktivní a vůdčí silou, zatímco její partner stojí v pozadí a v rozhodování je nejistý. Tyto obrácené role se dobře hodí k části o budoucnosti, protože Leonora reprezentuje život, jak ho už hlavní hrdina nedokáže zakoušet. Chtěl jsem vytvořit vášnivý vztah, který se pro hlavní postavu stane doslova životu nebezpečným, protože hrůzy války se zpřítomňují zcela zblízka třeba v ložnici nebo u společné večeře. Navíc jsem feminista. Myslím si, že bychom se od žen měli více učit – ale i naopak. Největším úspěchem naší generace je, že jsme lepšími otci, než byli naši otcové. V životě svých dětí hraji stejnou roli jako moje přítelkyně, což nepovažuji za žádnou oběť. Také pociťuji, že jsem ve spoustě věcí daleko ženštější než moje partnerka a nevadí mi to.

Za kolik let očekáváte vývoj, který v románu popisujete? Už v roce 2018?

Ano, okolo tohoto roku, ale vnitřně doufám, že o globálních výzvách, před kterými stojíme, začneme diskutovat dříve, než to zajde takhle daleko.