Všichni berou drogy

„Jedu zběsilý časy, jedu hektický časy,“ rapuje na své nové desce EVOL atlantský rapper a klíčová postava trapu Future. Těžko s ním nesouhlasit. Jeho čtvrté regulérní album je totiž zároveň jeho už sedmou dlouhohrající nahrávkou za poslední rok a půl a další se očekávají. I na poměry hiphopové scény, navyklé na vydávání polooficiálních mixtapů, je podobná produktivita výjimečná. V minulosti už se samozřejmě objevili rappeři, kteří ve svém „imperiálním“ období vystřelovali do světa jednu nahrávku za druhou – například Lil Wayne v letech 2005 a 2006 nebo Gucci Mane mezi lety 2013 a 2014. Na rozdíl od jejich kvalitativně pokulhávajících a obyčejně narychlo nahraných počinů však řada posledních Futureových nahrávek představuje plnohodnotné, dotažené projekty, které obstojí i mimo kontext rapového undergroundu. Ostatně tři z nich vyšly komerčně a dostaly se na první příčku amerického žebříčku. Ještě před dvěma lety přitom Future působil jako odepsaný rapper, který po propadnutí své druhé desky jen těžko dostane novou šanci.

Tony Montana

Future se na atlantské rapové scéně zjevil na začátku dekády. Jeho debutové neoficiál­ní nahrávce 1000 (2010) ještě předcházelo působení ve skupině Da Connect, napojené na komunitu The Dungeon Family. Tento významný atlantský hiphopový klan vznikl v devadesátých letech kolem producentského tria Organized Noize a pod jeho křídla patřili třeba OutKast, Goodie Mob nebo Killer Mike, který aktuálně působí v Run the Jewels (viz A2 č. 10/2015). Talentovaného mladíka, který později přijal jméno Future, přivedl do Dungeon Family jeho strýc Rico Wade, jeden z mozků Organized Noize. Do širšího povědomí se Future dostal hitem Tony Montana. Skladba odkazující svým názvem na hlavní postavu kultovního filmu Briana De Palmy Zjizvená tvář (Scarface, 1983) se poprvé objevila na mixtapu True Story (2011) a poté na debutovém albu Pluto (2012). Tato deska těžila z Futureovy spolupráce s hitmakerem Mike Will Made It a udělala z něj hvězdu.

Po sérii hitů se čekalo, že s druhým albem se Future definitivně etabluje v mainstreamu. Jenže následující deska Honest (2014) se příliš nepovedla. Ke dnu ji táhly nesmyslné pokusy o rádiové hity, zbyteční hosté (Kanye West, Pharrell, Drake) i diskutabilní výběr singlů, a tak nahrávka propadla u kritiky i komerčně. Ve stejné době se rapperovi rozpadlo manželství se zpěvačkou Ciarou a Future se ocitl na dně. Osobní krize mu nicméně poskytla téma pro další tvorbu. „Zkoušeli ze mě udělat popovou hvězdu a stvořili monstrum,“ rekapituluje Future toto své životní období v ­tracku I Serve the Base z alba DS2 (2015) a mixtape, který půl roku po debaklu s Honest ohlásil jeho velký návrat, nese příznačně titul Monster (2014).

Pět xanaxů

Když producent Mike Will Made It začal spolupracovat s popovou hvězdou Miley Cyrus, mimo jiné na jejím albu Miley Cyrus & Her Dead Petz (2015; viz A2 č. 21/2015), spojil se Future s méně známými atlantskými beatmakery, jako jsou Zaytoven, Nard & B nebo Southside a z nastupující generace Metro Boomin a Sonny Digital. Atlanta hrála v jižanském hip hopu vždy zásadní roli a poslední roky je známá především díky silné trapové scéně, kterou reprezentují jména jako Gucci Mane či Waka Flocka Flame. Typický je mohutný psychedelický sound, který se skvěle hodí k Futureově roli rapové superstar posedlé drogami a zahánějící temné myšlenky nestřídmostí, která ho ale vtahuje do ještě temnějších zákoutí vesmíru.

Reflexe temných stránek hiphopové opulence je poslední roky v kursu díky depresivním hédonistům, jako jsou Drake nebo The Weeknd, emoční vypjatost jejich nahrávek ale Future posunul do osobité roviny nekonečnými referencemi na moderní drogy, které většinou spadají do kategorie léků na předpis. „Spolknul jsem pět xanaxů a modlím se, abych se ještě probudil a zapomněl,“ rapuje Future ve skladbě Just Like Bruddas o prášcích po­­užívaných na léčení úzkosti, paniky a deprese. Všemožné další lékárenské přípravky, které ve vysokých dávkách navozují psychedelické stavy, prosakují i do názvů tracků, jako jsou Xanny Family, The Percocet & Stripper Joint, Codeine Crazy. Kokejl z promethazinu a ko­deinu dal jméno jeho třetímu albu DS2 (neboli Dirty Sprite 2) a dostal se i do názvu letošního releasu Purple Reign. Populární psychedelický nápoj (známý také jako lean, sizzurp, drank nebo purple) je na jižanské hiphopové scéně fenoménem už celé dekády a celostátní popularity se dočkal na začátku tisíciletí díky houstonskému stylu chopped and screwed (viz A2 č. 19/2012). S Futurem ale vstoupil rovnou do hitparád, a to nejpozději s albem What a Time To Be Alive (2015), které vydal s kanadským kolegou Drakem.

Chrlení obsahu

Rappeři a drogy – to je sice ohrané, ale také nevyčerpatelné téma. Poslední novinkou je zřejmě fascinace léky na předpis, kterou si lze vyložit rovněž jako příznak postupu hip hopu na společenském žebříčku. Místo špinavého světa pouličního drogového obchodu, kde sbíraly témata předchozí rapové generace, se nyní přesouváme do VIP sekcí nočních klubů, kde se scházejí celebrity. Future se svému hédonismu s příležitostnými výkyvy k sebedestrukci oddává s postojem boháče znuděného luxusem. Právě odtržení od životní reality obyčejných Afroameričanů popudilo některé jeho kolegy ze scény. „Future zničil spoustu životů tím, že ze závislosti na drogy udělal něco cool,“ napsal kupříkladu vloni v létě na Twitter jeho atlantský kolega OG Maco.

Zvýšená produktivita i narůstající temnota jeho nahrávek mimoto vyvolala diskusi, jestli to Future náhodou sám s drogami nepřehání a nesměřuje k nevyhnutelnému konci. V médiích se objevily poplašné zprávy, že pokud jsou Futureovy texty založené na realitě, pak patrně není daleko od osudu, jenž potkal DJ Screwa nebo ASAP Yamse, kteří závislosti na lécích podlehli. Tak například Futureovo loňské album DS2 začíná pochmurnou skladbou Thought It Was a Drought, v níž mimo jiné říká: „Šel jsem se vychcat a viděl jsem, jak ze mě teče kodein.“ Rapper nicméně nedávno v rozhovoru pro francouzský web Clique přiznal, že ne všechno v jeho textech je třeba brát doslova: „Nejsem celou dobu kdovíjak zdrogovaný a nejsem ani závislý. Moje tvorba zobrazuje určitou image.“ Činí tak opravdu důsledně – na desce EVOL není po rychlejších skladbách pro kluby tentokrát ani stopa a album ukončuje působivý, ale mrazivý duet s The Weeknd, v jehož refrénu zkreslený hlas opakuje: „Všichni berou drogy, všichni berou drogy.“

Nevídaná produktivita vystřelila Futurea do pozice zřejmě nejobdivovanějšího rappera současnosti. Správně pochopil, že v éře digitální komunikace není lepší způsob, jak se proslavit, než chrlit stále nový obsah. Hyperaktivita zároveň spadá do jeho image geniálního narkomana. Future se ostatně rád připodobňuje k Jimi Hendrixovi, který na svém vrcholu v letech 1967 až 1970 natočil dost materiálu na desítky regulérních i posmrtných alb. Jenže každá manická fáze musí jednou skončit (Hendrix se předávkoval barbituráty). Dá se tedy očekávat, že ani atlantský narkonaut stávající tempo už dlouho nevy­drží. Beztak už se nepochybně zapsal do dějin hip hopu.

Autor je hudební publicista.