Šifry dneška

Autoři zastoupení na výstavě Hypebeast Vertigo v Galerii NTK jsou všichni spojeni s Vysokou školou uměleckoprůmyslovou v Praze, a byť vycházejí z různých ateliérů, můžeme je souhrnně označit za mladé malíře používající množství výtvarných technik a materiálů – od těch tradičních po atypické. Každý z nich pracuje s médiem obrazu svébytně a jejich tvorba svým způsobem překonává samotné hranice obrazu.

Obraz, objekt, znak

Do instalace nás uvádí cyklus Kryptologik 2.0. dvojice Namora Ýnrobýva a Olbrama Pavlíčka. Jejich plátna v sobě mají zakódované znaky a hesla vztahující se k popkulturním mýtům. Olbram Pavlíček nalézá formální východiska v trashové estetice a často vytváří objekty z odpadků či zakrývá plochy obrazu černým igelitem. Namor Ýnrobýv na svých pastózních obrazech abstrahuje poznatelný svět do ohraničených znaků a tvarů. Pracuje s archetypy a symboly, které mu slouží k přenosu dnešního vizuálního světa na plátno. V rámci společného cyklu vznikl i objekt z plastových židlí spojených tavnou pistolí. Dílo připomíná krystalový útvar, jenž do sebe vtahuje okolní energii i pozornost diváků. Jeden z čitelných nápisů na soše – „IDEA“ – je odkazem na globální nábytkářský koncern IKEA. To vybízí k vnímání umění jakožto dostupného produktu do každé domácnosti. Oba zmínění umělci používají kryptografickou metodu, skrze niž docilují identifikace a interpretace skrytých motivů.

Ve druhém podlaží galerie představuje svou tvorbu Julius Reichel, který pracuje s obrazem a objektem zároveň. Rozlišení mezi těmito dvěma médii popírá tím, že pracuje s asymetričností a fragmentárností vyřezaných desek, které pokrývá malbou a sestavuje z nich několikadílný objekt. V názvech svých děl pak používá hypertextové odkazy: nahodilá skladba písmen, která však tvoří kód nesoucí význam, posiluje výraz jeho složitých expresivních obrazů. Znakovost a archetypálnost zde představují tendenci, která je pro současné umění příznačná.

Jakub Choma se na výstavě představuje svým cyklem zaměřeným na ikonický komiks Scooby­Doo a v duchu postinternetové estetiky přenáší na plátna jednotlivé scény příběhů. Vtipné narážky na dnešní dobu podtrhuje komiksová forma, křiklavé barvy a monochromní plochy. Současně na svá díla autor cíleně přidává značky prodejního zboží či čárové kódy výrobků. I v přehršli předmětů a vzorů se Chomovi daří udržet koherenci celkové koncepce a jeho práce s tematikou popkultury nepotřebuje další vnější vodítka ke svému čtení.

Pro popsání děl Filipa Dvořáka by se hodilo spojení „vesmírná intimita“. Jeho díla jako by se zhmotnila přímo z myšlenek umělce, působí neposkvrněně a minimalisticky, ale také křehce. Jedním z materiálů, které Dvořák využívá, je pěnový molitan, který je precizně prořezán do abstrahovaných fragmentů rokokových ornamentů. Povrchová úprava molitanu se třpytivým efektem vyvolává dojem výjimečného předmětu a luxusního zboží.

Metamorfóza a metamalby

V kontrastu k plátnům a objektům umístil kurátor Milan Mikuláštík do galerie aktuální reportážní videa z televizních sportovních a zpravodajských stanic. Divák se tedy ocitá ve zcela současném prostředí. Propojení masmédií a umění se stává nutností dnešního vnímání reality. Díky internetu a globálnímu šíření informací v médiích téměř v reálném čase máme pocit, že společenské procesy jsou stále transparentnější a jsme nastaveni tak, abychom ve velkém vstřebávali informace a dešifrovali kódy.

Jako celek působí výstava kompaktně a nápaditě a dobře zapadá do členitého pros­toru Galerie NTK. Díla všech autorů vybízejí k dialogu, avšak fakt, že se nedotýkají současných událostí explicitně, je podržen hrou umělců s konzumenty umění. Je to umělecký artefakt, experiment, reklama, prefabrikát nebo odpad? Pro charakter jejich tvorby bychom mohli použít předponu „meta“, a to jak ve spojení se substantivy interpretujícími přesahy výtvarného sdělení, tak s těmi, která vyjadřují recepci okolní reality a vizuálních proměn naší postmoderní doby. Název Hypebeast Vertigo snad můžeme interpretovat jako vyjádření metamorfózy dnešního estetického vjemu, který je na výstavě prezentován „metamalbami a metaobjekty“.

Autorka je studentka Katedry dějin umění Univerzity Palackého v Olomouci.