V nových verších Martina Pocha se objevují reálie ze světa po smrti velkých pravd: město je jen „jeden velký home office“ a nám zbývá jen „malý, ale náš ohňostroj, vatra z europalet, hymna“.
Hotel Pyramida
Hledám dům, úl, okrsek
kde ptačí perspektiva
snese lidské měřítko
pár vyklovaných očí
Les se rychle stmívá a tma
zve silou psů k lovu otroků
stávám se levnou pracovní silou
Nad ubytovnou zpívá měsíc, takže nezbývá
než zimní spánek strávit v letním kině
po pás v rašelině se skokanskou věží
ve společnosti svity Lady Diany
Po hladině běží film, kdeže loňské sněhy jsou
cisterna kapalného dusíku se mnou na dně
vany
rezavá voda leze z žíly
Jsem Nil vylitý z břehů
zlatý důl vzhůru nohama
kanopa přetékající medem
hlaveň v larválním stadiu
Přespolní běh
Hlavní příjezdovou tepnu
tvoří jáma a kyvadlo
Před veterinou se řadí rekruti
v plné polní, jak je bůh stvořil
v doprovodu epiduralu a mechanizace
V ústrety jim by the way
ruče klopýtají veteráni
sousední pruh je vyhrazen
řádovým sestrám a sanitě
Hlavní cenu – defibrilátor
darovala městská jatka
na tribuně vládne rudý prapor
půlměsíc a kladivo a Poe
Efekt přihlížejícího
maratonci pohřbívají chodidla
Náměstí agorafobie
Je tak rozlehlé, že chceteli dosáhnout
nebeského klidu
vybavte se dostatečnými zásobami tuku
a balené vody
jediným orientačním bodem je ten malý
tmavý hrb na mapě
Náměstí lemuje uliční fronta zdi
která je jedinou lidskou stavbou
již lze pozorovat okem ze Slunce
Náměstí rámuje černý trh
jenž kromě stínu a příšeří
poskytuje služby karikaturistů
Vy jako Hádes, vládce moří
výjev z dobrodružství Poseidonu
rytíř v hlubokém lese pouště Gobi
karavana lodí, jež dovážejí čaj a kávu
únos Evropy v sudu se střelným prachem
Potlač
Vory vyrovnané na hromadě pěkně
ve vodováze
Morana připlouvá v sudu piva jako
fatamorgana
malý, ale náš ohňostroj, vatra z europalet,
hymna
Je masopust – slzy skrze hlad
je silvestr – smůla skrze kůru
je ramadán – déšť skrze tmu
V jeslích pod celtou děravou jako řešeto
světélkuje noční můra vzhůru do kosmu
kosa, že by psa nevyhnal, mám usárnu
jak si kdo ustele, tak si lehne
Příroda je imperativ: fuj!
rozum reflexní vesta
tábor je náš program
Pohov! jako doma…
Černý trh
(Matoušovi a Marii)
Městys – sídlo s právem trhu
I
Pracovní den
sedm dní v týdnu
náměstí hrdinů vyhrazeno
pro tažný dobytek
Pronájem metru čtverečního má cenu
života
za užívací právo hradíš daň
právo první noci oko za oko
ráno se sype do popelnice
Typický stánek: stěžeň, plachta, barel
trh z radniční věže připomíná plástev
ve skutečnosti ho tvoří několik vrstev
kašnu s morovým sloupem zásobuje Sahel
Nabídka je bohatá jako Afrika
každé já si přijde na své černé svědomí
batáty, kuskus, bulgur, basmati…
II
Každý den po práci
tam chodím cvičit psy
občas jim dopřeju pamlsek
za dokonaný aport lidské kosti
V noci si vybírám právo první noci
po půlnoci trhovce nahrazují čety
do černých pytlů nahází bordel
ovce a ovoce, mořské řasy…
Žraloci už to nechtějí žrát
člověk není vegetarián
nejsme barbaři
Do našeho městečka přijela poušť
Černý pátek
(Divušce)
Městys – nezadatelné právo
mohutnost či schopnost
zkrátka možnost
ve svém volném čase
hostit volnou ruku trhu
Veškeré zboží můžeš ohmatat
potěžkat (nejen virtuálně)
uložit naň daň
náměstí vyklizeno
hotel zarezervován a vyhrazen
Lůžka povlečená sametovým masem
pokojská stehna jako klimatizace
krádež se trestá ztrátou zábran
černoši v tunelu popravují ovoce
Je to to nejbezpečnější místo na zemi
nočních přepadení už se nebojíš
znásilním tě ve všední den
jako ve vězení
Ultimátní zápas
Město jeden velký home office
pole, les, náměstí, ženské domovy
chytrý hřbitov, psí hotel, aupair
globální vesnice s epickým výhledem do kosmu
Každý patník znamená budoucnost
dokonce i kostrč může růst, umíli scifi jazyky
na vítězné vlně je všechno možné
Nikdo nemusí hnout prstem v nose
nebo zvednout zadek ze židle
nikdo nesmí stát, už jdu
mám senzory i vzadu
Jediné místo, kde se ještě fakt dělá rukama
kde se lze nadechnout, naklepat si polštář
a na jeden zátah odvyprávět epos spatra
je aréna tisíce a jedné noci
Skládal se na ni celý národ
celý život – čest poraženým
pejsek versus kočička
Přirozený výběr
Míříte správným směrem? (jobs.cz)
Miřte do hlavy
hlava má čtyři komory
zabalené v tenké fontanele
Jedinou jistotou v této uspěchané době
je ve zdravém těle zdravý duch
podle toho volte cíl, nejlépe živý štít
nejraději sebe
Můžete u toho sedět, ležet, číst si
čichat k Whitmanovým Stéblům trávy
nebo se modlit směrem k Mekce
můžete stalkovat sebe sama
ve zprávách o počasíčku
Hlavně si ale nenechte ujít naučný pořad
o bližním svém v divoké přírodě
V pilotním díle se dozvíte
proč právě váš zahradník
kropí trávník slzným plynem
V příštích dílech jsou na řadě
lovec, sběrač, aupair a další
Martin Poch (nar. 1984) pracuje jako projektový manažer a tvůrce elearningových lekcí. Vydal básnické sbírky Běhařovská lhářka (2009), Jindřich Jerusalem (2013) a Cesta k lidem (2015). Ukázka z jeho tvorby byla zařazena do antologie Nejlepší české básně 2013.