Indická média se vesměs shodují, že premiér Naréndra Módí svým vystupováním zcela zastínil zbytek kabinetu, a tak je i hodnocení dvou a půl roku jeho vládnutí především adresné. Pochvalné i kritické hlasy přitom často používají tytéž argumenty. Například říjnový útok na pákistánské základny za kašmírskou linií kontroly je jednou prezentován jako skvělý vojenský tah a podruhé jako naprosté selhání mírových jednání. Zatímco týdeník Outlook tvrdí, že tak silného a rozhodného vůdce země neměla od dob Indiry Gándhíové (což je přirovnání vpravdě dvojsečné), veterán indické politické kritiky A. G. Núrání si v časopise Frontline všímá, že Módího jednání je čím dál hysteričtější. Veřejnost by se měla připravit na to, že s dalšími neúspěchy bude nedávný miláček národa okolo sebe kopat s ještě větší vervou.
Nejaktuálnější otázka však nebyla kloudně zodpovězena ani po dvou měsících: Proč vlastně indická vláda nechala v listopadu provést měnovou reformu a náhle vyměnila všechny bankovky v hodnotě 500 a 1000 rupií, tedy zhruba 86 procent veškeré hotovosti? Jasnou odpověď nenabízí ani sám premiér: zatímco zpočátku argumentoval bojem proti černému trhu, padělkům a korupci, během prosince zaplavily indický veřejný prostor reklamy na přechod k bezhotovostní ekonomice. Mnoho neprozradil ani exkluzivní rozhovor pro týdeník India Today, kde si Módí z odpovědí na vcelku bezzubé otázky udělal projev ke svým příznivcům, aniž by se zaštítil konkrétními čísly. Indie podle něj ukázala světu své vrozené kvality jako sebeobětování, disciplínu a oddanost národu; demonetizaci doporučovali ekonomové již v sedmdesátých letech, teprve současná vláda však klade službu národu nad krátkodobé politické zisky; byli neutralizováni teroristé, nakšalité a další extremisté a stejně tak byl ochromen obchod s lidmi a narkotiky; kritika předchozí vlády pramení z toho, že demonetizace její členy připraví o peníze, které si tito korupčníci ve funkcích nakradli; bankovek více vytisknout nešlo, lidé ostatně mají dostatek možností, jak platit bezhotovostně, což je nakonec výhodné pro všechny, vždyť s kreditními kartami si mohou snáze půjčit… Říkejte to ale stavebním dělníkům, kteří nedostali dva měsíce zaplaceno, nebo zemědělcům, kteří museli složitě dojíždět do města, aby si tam vyměnili své celoživotní úspory za nové peníze.
Indii letos čeká důležitý volební rok: svá zákonodárná shromáždění si budou volit Paňdžáb, Manipur, Góa, Uttarákhand a především nejlidnatější stát Uttarpradéš. Političtí komentátoři tyto volby v obecné shodě považují za referendum o demonetizaci a vůbec o vládnutí Módího kabinetu. Načasování měnové reformy přitom není náhodné. Každý ví, jak Socialistická strana (SP) a Strana většinového společenství (BSP), tedy největší Módího konkurenti v Uttarpradéši, nakládají s financemi, píše tajnosnubně čtrnáctideník Tehelka v narážce na skutečnost, že největší pračkou špinavých peněz bývají právě volební kampaně. Ať ale hlasování dopadne jakkoli, můžeme očekávat, že nejdůležitějším hráčem v Uttarpradéši se stane Akhiléš Jádav, který již na přelomu roku ustál rozkol v rodinném klanu a sesadil svého otce z pozice předsedy Socialistické strany.
Zatímco sever Indie žije volbami, na jihu mají jiné starosti. V Tamilnádu protestovaly desítky tisíc lidí proti zákazu tradičního sportu džallikattu, při němž se mladí odvážlivci snaží holýma rukama zkrotit rozdivočelého býka nebo mu z rohů strhnout přilepené fangličky či peníze. Ohrožena tím je nejen více než dva tisíce let stará tradice, ale i původní jihoindická plemena domácího skotu – tak aspoň argumentují zemědělci. Pokud budou býčí zápasy zakázány, chov lokálních plemen v mechanizovaném zemědělství ztratí smysl a budou nahrazena evropskými krávami s vyšší dojivostí. Smutné je, že v žádné oficiální stížnosti k Nejvyššímu soudu tento ekologický argument nezazněl – všechny se omezily pouze na kulturní a tradiční význam sportu. Vládní doporučení dokonce přirovnávalo džallikattu k náboženským obětem, které jsou v Indii povoleny. Deník The Indian Express si všímá, že spor o býčí zápasy odkrývá krizi na tamilnádském venkově. Masivní protesty mladých lidí nevznikly jen tak na sociálních sítích – jejich příčinou jsou klesající výdělky farmářů a stoupající cena půdy, nedostatek pracovních míst navzdory rostoucím nákladům na vzdělání v privatizovaném vyšším školství a k tomu všemu ještě obvyklé zanedbávání tamilského jihu hindským severem.
Aleppo, největší syrské město, bylo 22. prosince 2016 osvobozeno. Jediné výstřely, které jsou od té doby slyšet, mají na svědomí místní obyvatelé pořádající improvizované oslavy, píše levicový čtrnáctideník Frontline. Západní svět pláče, ale to jen proto, že byli poraženi jeho džihádističtí spojenci a veřejnost naletěla islamistické propagandě. Analýza Johna Cheriana hezky ilustruje současné indické představy o světové velmocenské politice a boji proti zákeřným imperialistům: Spojené státy se jeví jako banda darebáků (a Čína pochopitelně také), zato Rusko je globální mírotvorce.
A k velmocenským hrám a konspiracím ještě perlička, která koncem ledna proběhla takřka všemi indickými médii: někdejší premiér Rádžív Gándhí zahynul při sebevražedném atentátu Tamilských tygrů v roce 1991, již v roce 1986 však měla CIA k dispozici detailně zpracovanou studii o tom, k čemu všemu by po smrti ministerského předsedy mohlo dojít – od komunálních nepokojů až po Rádžívova nástupce. Třiadvacetistránková zpráva americké výzvědné služby dokonce předpokládala, že premiér bude zavražděn již během svého prvního volebního období, které končilo v roce 1989.