Superpozice, románový debut Kat Kaufmannové, za nějž získala literární cenu magazínu Aspekte, letos vyšel také v češtině. Mladá německá spisovatelka rusko-židovského původu v něm provází čtenáře berlínskou současností plnou migračních problémů a také potížemi s hledáním vlastní identity.
Být ruským imigrantem v cizí zemi není snadné. Být občanem židovského původu v bývalém Sovětském svazu muselo být ještě těžší. Nejtěžší však je být tím vším ve znovusjednoceném Německu, přijímajícím kvóty na židovské uprchlíky. Skladatelka scénické a filmové hudby Kat Kaufmannová vypráví v románu Superpozice (Superposition, 2015) svůj příběh v ichformě prostřednictvím fiktivní postavy Izy Lewinové. Šestatřicetiletá Kaufmannová, narozená v někdejším Leningradu do ruskožidovské rodiny, vypráví příběh o deset let mladší jazzové pianistky a učitelky hudby a tance, žijící v německém hlavním městě. Sama autorka je přitom vystudovaná jazzová pěvkyně a dcera divadelního režiséra a baletky, kteří s ní v roce 1991 emigrovali z Ruska do středního Saska. Jak vysvětluje skrze své románové alter ego, nechtěli si nechat narůst pejzy jako ortodoxní Židé v Brooklynu ani bojovat v izraelskoarabské válce. První rok v nové vlasti, která se vykupovala ze své viny za šoa, prožila rodina Kaufmannových v uprchlickém táboře, potom se jí podařilo usadit v Lipsku, kde se Jekatěrinin otec etabloval – stal se z něho německy píšící autor, režisér a kabaretiér, angažující se za zájmy židovské komunity v Německu.
Nevybíravý jazyk
„Ale pro Židy vůbec nejsem Židovka. Z vyvolenýho národa pochází špatnej rodič. Pro Rusy jsem zase nebyla dost ruská,“ vyrovnává se Izy se svou etnickou vykořeněností, neboť pro Němce zase není dostatečně Němkou. Kaufmannové se daří na základě své osobní zkušenosti zachytit problematiku novodobé migrace, přitom však neexploatuje čtenářsky vděčné téma, které se nabízí, tedy osudy syrských uprchlíků, jako se o to pokusil například Marek Šindelka v románu Únava materiálu (2016; viz A2 č. 3/2017). Kaufmannová rozkrývá jiné, méně akcentované vrstvy multikulturní skladby německé společnosti. Kromě německých Rusů, Židů nebo Turků se setkáváme také s Romy, živícími se zpěvem v metru, a rovněž s Němci akceptovanou, leč uzavřenou vietnamskou komunitou.
Vypravěčka ironizuje surovým a nevybíravým jazykem své dotěrné nápadníky, ale také velmi populární téma genderu: „Marc (…) na mě pořád divoce valí oči a od Ježíška si určitě přeje, abych vzala jeho péro do pusy.“ Kritická společenská reflexe je však především rámcem intimního příběhu hrdinčiny náklonnosti k Timuru Hertzovi. „Timure! Jsme jedný krve. Miluju tě,“ píše svému „lustobjektu“ v esemesce. Obě postavy spojují jejich ruskožidovské kořeny a imigrantský status, zdrojem napětí v jejich vztahu je ovšem Timurův dlouhodobý vztah s jinou ženou. Ani tato skutečnost jim ale nebrání se sblížit a Timur se stává vypravěččiným souputníkem v nejisté umělecké existenci v Berlíně, plném sociálních rozdílů, bezdomovců, žebráků a protloukajících se pouličních muzikantů.
Mladí talentovaní lidé
Superpozici by bylo možné interpretovat z mnoha perspektiv, jedno je však jisté: knihu není možné zařadit do žádné z připravených škatulek. Je to uprchlický román, milostná próza, angažovaná literatura, nebo román pojednávající o umělcích? Ani jedno, neboť Kaufmannové se podařilo skloubit mnoho aspektů současné německé společnosti v kompaktní literární celek. Káva s vodkou v legendárním Café Kotti v Kreuzbergu, bezdomovecké noviny Straßenfeger, sexuální loudilové v podzemce a vydělávání na živobytí za barem, kde se hlavní postava léčí ze snů o možnosti živit se pouze hudbou – to je berlínský život Izy Lewinové v kostce. Přestože se hlavní postavy románu narodily do světa středních vrstev, krušná realita krátkodobých prekérních zaměstnání a nechtěný osud páriů je nutí zápasit s dobře promazanými kolesy kapitalistické mašinérie. „Mladí talentovaní lidé“ se tak propadají z nablýskaného světla ramp do relativně svobodného, ale materiálně neutěšeného světa umělecké bohémy.
Román Kat Kaufmannové spolu s debutem Mirny Funkové Winternähe (Zimní sblížení, 2015) představuje hledání identity nové židovské generace. Zatímco ve Východním Berlíně narozená Funková ve svém románu reflektuje především velké téma latentního i otevřeného antisemitismu a historické strašidlo holocaustu, Kaufmannová ironizuje drobné každodennosti dnešní doby. Obě autorky spojuje – kromě tématu židovství v současném světě – jejich postavení v dnešní německé próze. Zvuk jejich „nového“ jazyka, charakteristického svou jednoduchostí a surovostí, představuje konkurenci vlivné akademické generaci Literárního institutu Univerzity v Lipsku, odkud vzešla řada současných německy píšících autorů a autorek.
Autor je historik.
Kat Kaufmann: Superpozice. Přeložila Jana Zoubková. Odeon, Praha 2017, 240 stran.