Host 2023, 223 s.
„Jeho krátké, ostře řezané texty oplývaly jistotou výrazu a vypravěčským umem. Na malou plochu klasicky působících, dějově poměrně chudých črt dokázal koncentrovat syrové výseky zdánlivě všedních situací, které překvapily svými tíživými přesahy.“ Tato slova jsem napsal před více než čtrnácti lety o povídkovém debutu Stanislava Berana a po přečtení jeho nového souboru povídek připomínají skutečně jen vzpomínku z dávných dob. Nevím, jestli okoralo mé vnímání, nebo Beran autorsky vyčpěl, ale ze sporých a přesných psychologických portrétů ztracených existencí nezbylo téměř nic. Autor rozvinul tematickou linii, v níž se odrážejí dějiny a postavy se povětšinou snaží vyrovnat s historickými křivdami. Německý zubař, který kvůli nedostatku kádrů zůstal po vyhnání Němců v českém pohraničí, je svědkem hrůz páchaných pohraničníky. Starý tramp, jenž dožívá v léčebně, se nedokáže vyrovnat s tím, že jeho spoluosadník práskal StB. Pracovník ÚSTRu zabývající se zločiny komunismu je zoufalý z marnosti své práce i z nového vedení ústavu. Důchodce se rozčiluje nad tezovitostí Kunderovy biografie od Jana Nováka. To vše by mohla být nosná témata ze současnosti, kdyby nešlo jen o prvoplánové zmínky či podivně šroubované pointy. Za pozornost stojí snad jen povídka Jízdenka, která s odkazem na Podzemní železnici Colsona Whiteheada pojednává o domácím násilí. V souvislosti s proslulým Schrödingerovým pokusem s kočkou, na nějž se odvolává titul knihy, můžeme parafrázovat tematický vtip: „Proboha, Stanislave, co jste to udělal s těmi povídkami? Vždyť jsou napůl mrtvé!“