MÁ BÍLÁ MLHA, TVÉ ČERNÉ ŠATY

Pod mlhou kráčím shrben,

nesu kalné chuchvalce úbočím.

Tam na zvlněné paměti, v slepé skvrně

propadá se mi tělo a vystupují kosti, kůže je obtočí.

Své mrtvé mám v sobě.

Nechal jsem je vyjít na povrch.

Nechal jsem je vydechnout a bez všech pověr

nabral chřípím jejich němý ruch.

V tvých černých šatech chladne moje sperma.

Jde Amor za rybami, mizí v mracích a

se sekačkou dešťů objíždí ve hla-

vách hrobových mračen. Křísit začíná.

Pro I. Pohled na páry putující po hřebeni Boubínu

ráno 30. 8. 2004.

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

Příbuzné články