Halali, už se o nich zase mluví. Jaro, kamizolka vykartáčovaná, puška se jen blyští. Přes rameno tyčka s cedulí, nimrod se chystá zatnout tipec veřejnosti. Na ceduli zpráva: Teďkonc sem nelezte, hnízdí se nám ptáci. Střih. Léto, košilka nažehlená, triedr na krku, nimrod si to míří k lesu. Kdepak střílet, musí jen přepsat vzkaz pro turistu: Ještě pořád nám sem nelezte, počítáme stavy. Střih. Podzim, krajina zachmuřená, myslivec na káře, puškami naježené, už jede, lovec, a zase k lesu. Vzkaz je tentokrát jasný: Kdo sem vleze, ten to schytá. Střih, zima, nimrod v kabátě, honitba vymrzlá, cedule nachýlená, pořád tu stojí. Hlavně nám sem nelezte! Sněží! – A turista? Ten ať si dá pozor, nejlépe, když před svými cestami zkontroluje úřední desky obcí, jejichž katas­try protne v chůzi, pro jistotu nechť si přibalí do batohu třicet papouchů a psa přitáhne na krátké šňůrce. V nimrodově posvátné honitbě, na místě lidově­myslivé regulace naň čeká
nejedno překvapení. Nešlápne­li tam přemnoženému kňouru na rypák, nevyslouží­li si kuli či salvu nadávek, stále ještě hrozí, že přehlédne ceduli. Jaro, léto, podzim, zima, opovaž se do revíru.