Režie Jindřich Procházka, ČR 2021, 80 min.

Premiéra v ČR 20. 3. 2021 (ČT)

Televizní dokument o Michalu Davidovi má sice neporovnatelně menší ambice než biografický film Šimona Šafránka Meky, ale jeho základní optika se mu povážlivě podobá. V obou filmech zřejmě jde hlavně o to ukázat jejich protagonisty coby nadčasové populární umělce. V případě snímku Michal David – žít tak, jak se má jde vyloženě o pokus rehabilitovat Davida jako apolitického umělce, ale také přítele pankáčů, rockerů a jazzmanů, případně znalce fasád, koňaků a dalších věcí, které odvádějí pozornost od politických a společenských souvislostí. Minulost je tu zkrátka ignorována. Vedle Lou Fanánka Hagena, který ve filmu slouží jako moderátor, a jazzového kytaristy Rudyho Linky se na tomto způsobu vyrovnávání se s předlistopadovou dobou podílí také hudební publicista Josef Vlček. Jeho vstupy mají přinést hlas odborníka, který zasadí Davidovu tvorbu do širšího kontextu. Namísto toho ale přináší jen řadu generalizací a relativizací – František Janeček byl v jeho podání producentem západního typu, který bohužel musel pracovat v podmínkách východního bloku, Davidova spartakiádní hymna Poupata prostě oslavuje dobrou náladu a tak dále. Stejně jako u Mekyho se tu opíráme o zjednodušenou představu, podle níž jsou interpreti, kteří nezpívají o politice, automaticky apolitičtí. Kontext osmdesátých let a následného převratu je přitom na tvorbě obou popových hvězd zřejmě tím nejzajímavějším. K zachycení těchto souvislostí je ale třeba odstup, jakého zatím nejspíš nejsme schopni.