(Ako som sa stala partzánkou)

Režie Vera Lacková, SR, ČR 2021, 90 min.

Premiéra v ČR 11. 11. 2021

V českém dokumentu se stalo zvykem, že se tvůrci sami objevují před kamerou a stavějí se do rolí průvodců po tématech, o kterých točí (a často i do rolí morálních soudců). Někdy tenhle exhibicionistický přístup působí nadbytečně nebo sebestředně, v případě slovenského snímku Jak jsem se stala partyzánkou se ale vyplatil. Režisérka Vera Lacková totiž vlastně nenatočila film o romských partyzánech za druhé světové války, ale spíš audiovizuální deník o tom, jak se sama vyrovnává s tímto tématem, které se týká i její vlastní rodiny. Dokument zachycující režisérku, jak pátrá po zmínkách o Romech ve válečné éře, místy působí spíš jako neokázalý „making of“ dokument, tedy film o natáčení jiného filmu – ovšem v tomto případě je „making of“ možná zajímavější, než by byl výsledný vyrešeršovaný historický dokument. Lacková ukazuje projevy každodenního rasismu v dnešním Slovensku, obavy z nárůstu extremismu v Evropě nebo pocity Romů, kteří se stydí za svůj etnický původ. Nejzajímavější jsou ale scény, kde vede rozhovory s ženami ze své rodiny a kde bezprostředně rozebírá své názory, ale i svůj osobní život. Občas si pomáhá zbytečně vyhrocenými emotivními postupy, které ve skutečnosti nemá zapotřebí (příkladem jsou tklivou hudbou provázené záběry na pírka padající na lesní cestu). Díky spontánním a srdečným rozhovorům se svými blízkými se však Lackové podařilo dostat do filmu dostatek empatie.