Přeložila Jana Ovská

Odeon 2021, 304 s.

Po kriminálním románu dánského autora, kterému v češtině vyšly už dvě předchozí knihy Pohádka (2011, česky 2013) a Dívka jménem Sus (2017, česky 2017), jsem sáhl hlavně kvůli titulnímu sídlišti. Sám jsem na jednom vyrůstal, a jak to tak bývá, žili tam normální lidi; o kodaňském Nordvestkvarteru to podle Bengtssona neplatí, a tak mě zajímalo, jak k tomu v blahobytné zemi dojde. Příběh Dannyho, který je nečekaně propuštěn z vězení, a jeho dvou dávných kamarádů pocházejících z téhož sídliště ale v tomhle ohledu nic podstatného neosvětlí. To, že se z protagonisty stane násilník, z Christiana policista na protidrogovém oddělení a z černošského chlapce Malika občasný dealer, slouží spíš potřebám zápletky než vhledu do sociálních vztahů na předměstí. Dějištěm jsou většinou ulice, byty, kluby a kebabárny vnitřní Kodaně, zatímco samotné sídliště, které se tu vlastně jen mihne, je důsledně a zároveň banálně mytizováno: „Můžeš vytáhnout kluka ze sídliště… ale nemůžeš vytáhnout sídliště z kluka.“ Je to škoda, protože jindy je Bengtssonova próza sociálně vnímavá, počínaje popisem Dannyho práce ve vězeňské truhlárně. Iritující jsou naopak neustálé průpovídky ve stylu neotesané chlapácké duchaplnosti – proč si musí dva parťáci při policejní razii říkat věty jako: „Máš chuť se podívat, co je na druhé straně těch dveří?“ Kdo knihu otevře, nejspíš už ji díky zápletce a svižnému vyprávění dočte. Jen pak možná bude mít pocit, že nečetl román, ale koukal na další televizní kriminálku.