Akropolis 2021, 176 s.

Otázka „co bude po smrti“ zaměstnává člověka odnepaměti. Debutová próza dramatika a divadelního režiséra Davida Drábka zavádí čtenáře do posmrtného barda, v němž vypravěč popisuje putování blíže neurčenou postmortálií. Hlavní hrdina, dramatik Drábek, se utopí v mělkém zahradním jezírku a procitne v poušti společně s obří ženou, manželi v kostýmech fenků a nešťastným sebevrahem, který později začne obrůstat peřím. Lidské formy se tu mění stejně nevyzpytatelně jako okolní realita, takže z Drábka je nejdříve beztvaré želé, pak paňáca z tmavého dřeva a následně hrůzný tvor s šupinami a svítícíma očima. Kniha je opatřena citátem Petra A. Bílka, který oceňuje, že autor projevuje „odvahu podivnost nabídnout jako téma“. Kromě podivností tu ale nalezneme i štědrou dávku humoru v historkách ze života postav, nebanální teorie o lidském vědomí i vkusně zakomponované autorovy příhody a stanoviska. Spousta současných spisovatelů se ve svých knihách více či méně očividně snaží vypořádávat s vlastními životy a většinou se jim to zoufale nedaří. Drábek dokáže s akrobatickým umem balancovat mezi soukromým a obecným, životem a zásmrtím, vážným a sebeironickým, materiálním a mystickým. Kniha je napsána až scenáristicky chytlavě, ovšem bez jakékoli vemlouvavosti – možná proto, že z ní čiší spontánní radost ze svobodné tvorby bez zbytečných póz. Má­-li být smrt receptem na dobré psaní, přál bych podobně inspirovaný průzkum onoho světa co možná nejvíce českým spisovatelům, případně by pro vlastní dobro mohla zemřít rovnou celá česká literatura.