Druhé město 2022, 200 s.

Dora Kaprálová se ve své nové povídkové sbírce Utrpení a jiné žánry znovu noří do světa niterných mikropříběhů o zdánlivě obyčejných věcech. Soubor je rozdělen do pěti částí, mezi hlavní témata jednotlivých textů patří smrt, tělesnost, rodina a především domov. Jejich literární zpracování zpočátku zapůsobí překvapivě nevšedně díky tomu, že zde absentují obrazy zkázy, křečovité fráze či různá slovní spojení, která se k těmto odvěkým tématům často vážou. Do popředí vystupuje každodenní tichý zápas s realitou. Slibná povídková mozaika se však bohužel po chvíli ukáže jako klamavá. Na následujících stránkách už se slova skládají do vět jen za jediným účelem – aby vůbec větu vytvořila. Vše se postupně utápí ve verbální záplavě. Dora Kaprálová sice čtenářům nabízí širokou paletu příběhů, zkouší různé vypravěčské perspektivy, dokonce v závěru sbírky líčí události z pohledu lišky žijící v berlínském parku, avšak ve výsledku se kniha proměňuje v obsahově vyprázdněné autoterapeutické psaní redukované na ta nejvšeobecnější a nejelementárnější témata. Sbírka Utrpení a jiné žánry tak zapadá do jednoho z dnešních literárních trendů: text se roztáhne na čtenářsky atraktivních sto padesát až tři sta stran, ale nesdělí prakticky nic. Proto i tato kniha pravděpodobně skončí mezi řadou dalších titulů současné české literatury, které na sebe dokážou upoutat pozornost díky zdařilému grafickému zpracování, ale obsahově ničím nevynikají.