„Praha se v roce 2023 stala nejdražší metropolí k bydlení.“ Titulek podobného ražení tuzemské čtenáře nepřekvapí, podobné zprávy vídáme v médiích už několik let. Nedostupné bydlení je jedním z nejvážnějších politických a společenských problémů současného Česka a nezdá se, že by se to v dohledné době mohlo změnit. Tématem se z různých perspektiv zabývají dvě nedávno vydané publikace: Bez předsudků a Pražská bytová krize. Ačkoli jde v obou případech spíše o informativní brožury, což je žánr, kterému se obvykle recenze nevěnují, zaslouží si oba tituly pozornost nejen odborné, ale i širší veřejnosti. Krizí bydlení nebo přímo rizikem ztráty domova je totiž ohroženo čím dál více z nás.

Solidární síť

Bezdomovectví je nejviditelnějším a nejextrémnějším projevem krize bydlení. V main­streamovém diskursu stále převládá představa, že bezdomovec rovná se zanedbaný, asociální člověk na ulici, ale přece jen stále častěji slýcháme, že tento jev má řadu podob a úrovní a že podstatnějším termínem pro pochopení této problematiky je bytová nouze, která se dotýká mnohem většího počtu lidí než jen těch, kteří nemají střechu nad hlavou. Dostupnost uspokojivého bydlení se totiž dlouhodobě snižuje a zvyšuje se počet lidí žijících v nevyhovujících podmínkách. Zároveň se v minulé dekádě objevily nové subjekty, jež se věnují pomoci ohroženým skupinám obyvatel, nahlížejí na problematiku z nových úhlů a především zapojují samotné lidi v nouzi do své činnosti jako rovnocenné partnery. Jde například o spolky či organizace Jako doma, Přestupní stanice, Architekti bez hranic, Střecha nebo Místní místním. A právě posledně jmenovaný kolektiv vydal začátkem roku publikaci Bez předsudků s podtitulem Solidární síť a podpora lidí bez domova v nouzi v Praze.

Nevládní neziskovou organizaci Místní místním založili Ester Pacltová a Jakub Dutka v roce 2017. Její hlavní činností je vytváření solidární sítě míst (v současnosti jich je třicet šest) poskytujících lidem bez domova a v nouzi určité služby zdarma. Nejčastěji se jedná o kavárny a jiná pohostinství, kde si kdokoliv potřebný může například dát horký nápoj nebo něco malého k jídlu, dojít si na záchod, obdržet menstruační potřeby nebo si třeba nabít telefon. Cílem přitom není jen přímá pomoc chudým a vyloučeným, ale také propojení většinové společnosti s lidmi na okraji a podpora vzniku solidárních a otevřených komunit.

Organizace, jejíž vznik byl inspirován podobným francouzským projektem, se věnuje také vzdělávání a osvětě vedoucí k odstranění stereotypů spojených s většinovým pohledem na bezdomovectví. A to byl i důvod k přípravě a vydání zmiňované knihy. Autorky Ester Pacltová, Tereza Malá a Veronika Kličková popisují nejen široké aktivity spolku, ale nastiňují také komplexní pohled na problematiku bezdomovectví – od definice pojmu přes typologii po celoevropský kontext, vyvracejí nejčastější předsudky a nechybějí ani „návody“, jak se do solidární sítě zapojit a jak lidem v nouzi pomáhat.

Čtenářům pohybujícím se v oboru nepřinese publikace asi nic vyloženě nového, je ale bezpochyby praktické mít tolik přehledně uspořádaných informací na jednom místě. Cennější nicméně bude kniha pro ty, kteří se problematikou bezdomovectví nezabývají a s lidmi vyloučenými z většinové společnosti nemají moc osobních zkušeností. Autorky totiž mimo jiné srozumitelně ukazují, proč je zapojení lidí bez domova do společnosti přínosné a potřebné nejen pro ně samotné, ale pro celou společnost. Přístupnost textu je sice trochu ztížena jeho hutností, ale i tak může po knize sáhnout každý, komu osud lidí kolem něj není lhostejný.

Právo na bydlení

Pokud knihu Bez předsudků doporučuji, publikace Pražská bytová krize. Perspektivy a souvislosti by měla být rovnou povinnou četbou. Vydala ji organizace Arnika – Centrum na podporu občanů a navazuje na studii Analýza bytové situace v Praze (2018). Ohlédnutí za uplynulými pěti lety bohužel není nijak optimistické: krize bydlení se takřka ve všech ohledech zhoršila nejen v metropoli, ale v celé republice. Praha se v roce 2022 stala městem, kde je bydlení nejnedostupnější v celé Evropě – ke koupi bytu o výměře 75 metrů čtverečních bylo potřeba více než pětadvacet průměrných ročních mezd. Autorský kolektiv pod editorským vedením Václava Orcígra se snaží na problematiku nahlédnout co nejkomplexněji – množství dat zasazuje do společenskovědního kontextu, sleduje historický vývoj a zaměřuje se i na jednotlivé typy bydlení (nájmy, obecní byty nebo Airbnb).

Odborníci a odbornice sdružení okolo Arniky dlouhodobě rozporují názor, že bytovou krizi vyřeší uvolněná pravidla výstavby a masivní přísun nových bytů na trh – tomu totiž dominuje soukromý sektor. Naopak zdůrazňují, že je třeba posílit roli veřejného sektoru. „Každý má právo na bydlení, které má zajistit přístup k jistému, bezpečnému, kvalitnímu a dostupnému domovu,“ píše se v závěru publikace. V úvodu nicméně sám editor přiznává, že tváří v tvář analyzovaným datům i osobním zkušenostem je těžké nepodlehnout deziluzi. Přesto se autorstvo v textu snaží poukázat na možná řešení, která by nabídla alespoň nadějnější vyhlídky do budoucna.

V lepší zítřky se ovšem v Česku věří těžko. Ve dnech, kdy píšu tento text, vyšla nejnovější analýza firmy Deloitte, podle níž je Česká republika poslední v žebříčku dostupnosti bydlení v Evropě. Ještě loni zabíralo nejnižší příčku Slovensko, letos jsme si místa vyměnili. Naopak Praha si „polepšila“ a v žebříčku metropolí je aktuálně druhá nejhorší, protentokrát za ní zaostal Amsterdam… Zároveň z návrhu státního rozpočtu vypadlo sedm miliard na dostupné obecní byty pro mladé rodiny, učitele či zdravotníky. Podle různých průzkumů je přitom veřejné mínění dlouhodobě nakloněno vzniku zákona o sociálním bydlení, případně zákona řešícího bytovou nouzi. Například v čerstvém výzkumu ministerstva práce a sociál­ních věcí podpořilo vznik takového zákona sedmdesát procent dotázaných.

Nelze se pak neptat, jak společnost, kde čím dál více lidí přichází o jistotu domova, skončí. Dlouhodobé neřešení krize bydlení je jedním z faktorů, které nahlodávají důvěru občanů ve stát a demokratické zřízení. Kam taková nedůvěra vede, ostatně můžeme už delší dobu sledovat i u nás. Možná řešení této krize přitom známe. Jak píše Václav Orcígr ve svém úvodním slovu, nyní to chce odvahu začít je prosazovat.

Ester Pacltová, Tereza Malá, Veronika Kličková: Bez předsudků. Solidární síť a podpora lidí bez domova a v nouzi v Praze. Místní místním, Praha 2023, 175 stran.

Václav Orcígr a kol.: Pražská bytová krize. Perspektivy a souvislosti. Arnika, Praha 2024, 105 stran.