Anna Gažiová

still life

I

najednou se mu připletla

macintoshova růže

okrouhlá a průhledná

visela na ocelovém stonku

všechno už odkvetlo

II

opodál proti západu slunce

šuměl strom

hrdliččí vejce vysávala straka

III

bydlí na dubovém poli

malý strom

ve větrací šachtě

IV

pokud se v noci touláš ulicemi

dávej si pozor

zvlčely tu lišky

V

vyfotíme si je

ty jedny kluky racky ušatý

jak krouží nad přístavem

VI

jít tak mezi

ovcemi a poli

jít do okolí

VII

hrdliččí vejce

vysávala straka

opodál šuměl západ slunce

VIII

vyvádíme psí kusy

v únoru bosé nohy

mezi krokusy

IX

jednonohý racek

poskakuje

má tartanový obojek

X

vítr rozfoukává včerejší papír

okrasné žaludy v zásilkách na míru

XI

lišky tu zvlčely

a už nemaj co žrát

XII

sněží sněží

mráz kolem

už nesněží

XIII

racek se kouká zle

má tartanové ponožky

XIV

bydlí na dubovém poli

vítr rozfoukává včerejší papír

opodál

straka vysává hrdliččí vejce

XV

strom šumí

proti západu slunce

XVI

jediný les

který si dokázal vybavit

byl ten v kruhovém

podkrovním pokoji

national gallery of scotland

XVII

na krku měl otisky

kachních blan

na víčkách sasanky

XVIII

k ránu ho našly

okrasné veverky

nakrmily ho

okrasnými bukvicemi

Klára Černá

ne že to tu zapálíte

lze zimu uchovat v těle co projde

mrazem jako kruhem?

vyhnání rajčat pomrzlé ovoce není zimní ticho

nemohu mluvit mluvím­-li stále stále

stálost strnulá stojatá voda

množí se v ní sinice ve Skalce byl

kdysi tlustý led

s hlubokými zvuky

v Pardubicích odstavený vlak světlo ještě svítí

zrušená chebská vlaková točna

tak já jdu a ne že to tu zapálíte

a co radost na hořící planetě

připravit se nelze každý krok

odrazy ve výloze vidíš je?

les ozve se v něm dálnice

voda ozve se v ní prach

obchvat ozve se v něm hluk

mluví se mluví zvedli nám zálohy na plyn

opuštěné děti zachráněné straky pohotovost

holubovi

paní s kočárkem nevidomý pán další

další neviděná péče

malá můra přilepená na okně

nožičky mravenců

včely vidí ultrafialové nebe

na dně moře odpočívá ledovec

tu píseň slyším přes zrak čočkového skla

je to rozpočítání

LA­-NI­-A­-KE­-A opakuj po mně

Laniakea (endless heaven in Hawaian)

Laniakea vykradli drogerii

Laniakea alarm na autě

Laniakea lak se loupe z nehtu

pozoruju to dírama v lebce

ve snu si koupím mlhu

vypiju ji pozítří

říkám něco abych něco řekla

vypínám zhasnutou lampu

vždy platím upomínky včas

usměju se – za daných podmínek

zhasnutý březen má vroucí srpnový vzduch

přesazuju kytku v planetáriu nepohnu Zemí

za daných podmínek to přijímám a je to je to

říkám něco abych něco řekla

nemůžu uvěřit pozoruju to dírama v lebce

přečtu to až pozítří

vzduch má srpnový březen nemůžu uvěřit

jak se kytky otáčí rostou vždycky včas

ve snu si koupím planetárium

a chodím tam jen abych něco řekla

až pozítří je to kolabování vření

cest a objížďkových tras malé opařené ruce

a co radost na hořící planetě

vlčí mák na poli za Prahou je něco

čeho se dotknout

jen očima dokola nabíjet mobil

jízda tramvají 7 minut telefonát 30 s

v létě ležím na podlaze počítám délku

průměrného dne

memento hory memento nory

léto jako ilinx

umanuté vertigo měnící se ve zrůdu

počítám že vodní plochy na mapách zpíseční

mám strach ze stejnosti a zákona džungle

jen hra naproti žáru a píseň –

navzdory pokusům o útěk

Laniakea je tady tady

zaleju květinu na dluh vodou která není

zbývá vzpomínání

nevíš do čeho se rodíš

a pak už jen vzpomínka na dunivý led

ulétaví ptáci zpívají v lednu

učebnice prvouky nefungují

nořím se do snu bez ročních dob

čas se tam převrací

sen je život život je sen

critters zachumlaní v kompostu

co zalévají život smrtí

ten život zalitý sluncem –

žádný vítr, žádné blesky,

to je hezky, to je hezky,

teplý vánek houpe tě,

to je hezky na světě,

kdo ztratí z teplíčka kognici,

ten není dost v kondici,

tohle je ráj, tohle je ráj,

ve chrámech ráje neprší

Anna Gažiová (nar. 1999) pochází z Českých Budějovic, rok života strávila ve skotském Glasgow. Vystudovala bohemistiku a polonistiku, v současné době pokračuje studiem komparatistiky na FF UK. Příležitostně překládá polskou poezii. V roce 2022 jí v nakladatelství Dobrý důvod vyšla debutová básnická sbírka Jak vrabec na šlahounu svlačce.

Klára Černá (nar. 1999) pochází z Chebu. Vystudovala bohemistiku na FF UK, nyní se zde věnuje komparatistice a studiím nových médií. Zabývá se psaním a fotografií. Publikovala ve Tvaru, revue Prostor, Psím víně a Foesii. V květnu 2022 proběhla v Kampusu Hybernská výstava fotografií a objektů Místo času – Věci účastny na světle, kterou připravila společně se Zdislavou Murovou.