Kdy a za jakých podmínek jste začal působit v antikvariátu?

To byla celkem složitá cesta. Já jsem chtěl být paleontolog. Již v šesté třídě jsem studoval monumentální tisícistránkové dílo Systematická paleontologie bezobratlých a jiné než odborné knihy mě nezajímaly. Bylo ovšem těžké najít nějaké kamarády. Začal jsem chodit do přírodopisného kroužku Zdeny Martinové, pozdější redaktorky časopisu ABC, a posléze jsem navštěvoval geologický kroužek doktora Františka Holého z Národního muzea, kde jsem strávil opravdu šťastné chvíle. Jenže se ukázalo, že mám hanebný třídní původ. Můj dědeček umřel po návratu z Jáchymova, kam byl zavřen, neb pekl rohlíky. Tatínek neschvaloval okupaci v roce 1968. Tím byla vyřízena má snaha dostat se na gymnázium. Situaci rodina vyřešila typicky socialistickou cestou – přes známé. Ti byli ovšem na stavební průmyslovce, odkud vedla cesta na stavební fakultu. Stal jsem se inženýrem, byť pan profesor na betonové konstrukce po mé nepříliš zdařilé derivaci funkce jakési zborcené plochy věštil, že ze mne žádný velký statik nebude.

Během tohoto období jsem objevil, že dívky kupodivu nepovažují výlet do lomu za ideálně strávený víkend. Začal jsem chodit po památkách, trochu studovat historii a s partou na vandr, kde se zase řešily odkazy třeba na dobrodružnou literaturu. Ke všem těmto aktivitám byly třeba znalosti, které jsem hledal v knihách. Stal jsem se pravidelným návštěvníkem antikvariátů, a protože jsem se narodil prakticky na Václaváku, bylo jich okolo mě dost. Postupně jsem objevoval specifickou vůni starých knih, příběhy beletrie a krásu grafických listů pro mne dosud neznámých umělců. Po studiu jsem projektoval baráky pro zabezpečovací zařízení železnice, která dnes běží na počítači někde pod stolem. Krátce po revoluci jsme ale s kolegou a jeho přáteli založili vlastní projekční kancelář. Byla to divoká devadesátá léta, snažili jsme se uchytit, pracovat bylo potřeba často i přes noc. Já jsem do Prahy dojížděl a nestíhal jsem. Po půl roce jsme se rozešli a já byl bez práce. Manželce, která byla doma se dvěma malými dětmi, jsem to ani neřekl. Dodělával jsem práce v hospodě U Dvou slunců v Nerudově ulici, stavařiny jsem měl plné zuby a přemýšlel, co dál. V této napjaté chvíli jsem šel okolo svého oblíbeného, legendárního antik­variátu v Dlážděné ulici. Zrovna vyvěšovali ceduli, že hledají prodavače. Tam jsem se od roku 1992 učil od známého antikváře Luďka Svobody a v roce 2007 jsme si s manželkou otevřeli vlastní krám.

Aby se kruh uzavřel, zavítal po letech do antik­­variátu zákazník, který poptával paleontologickou literaturu. Přiznal jsem, že jsem byl sběratelem poněkud obskurní kategorie křídových mořských hub. Ukázalo se, že právě to je hlavním zájmem pana doktora z UK, a já mohl svou sbírku z dnes již často zaniklých nalezišť předat do dobrých rukou. Na základě tohoto materiálu vzniklo několik doktorandských prací, a tak jsem se stal paleontologem alespoň v zastoupení.

Jakou od té doby antikvariáty prošly proměnou?

Ta proměna je velká. V devadesátých letech byl po knihách obrovský hlad. Pokud někdo přišel do antikvariátu nabídnout tři sta knih, vzali jsme taxík a jeli pro ně. Do večera byly ty kvalitní prodané. Do obchodu přicházely desítky lidí, někteří i dvakrát denně. Pak trh zaplavila vydání dříve nedostupných titulů z množství nově vzniklých nakladatelství.

Přišel internet. Dobrý sluha, ale zlý pán. Dnes to bez počítače a webových stránek nejde. Rozšíří to okruh zákazníků, ale zároveň vystaví konkurenci více než pěti milionů záznamů v přibližně sto osmdesáti antikvariátech. I když neznáte cenu, najdete ji u konkurence na internetu. Vlastně se musíte podívat skoro vždy a porovnat aktuální nabídku. Pokud si na to napíšete skript, můžete se nazvat start­-upem využívajícím umělou inteligenci.

Jak se v této situaci změnil vztah čtenářů ke knihám?

Kniha je stále více prezentována jako zboží s rychlým obratem. Přečíst a poslat pryč. Je pravda, že produkce je obří a teprve čas pomůže vytřídit trvalejší kvalitu.

Proč má podle vás v těchto podmínkách smysl provozovat kamenný antikvariát?

Provozovat kamenný antikvariát je pořád ra­dost. Setkáte se s neuvěřitelně širokou škálou lidské společnosti. Počínaje bezdomovci vybírajícími knihobudky, přes čtenáře oddechové literatury, studenty, profesory, herce, spisovatele a různé celebrity, politiky, prosté sběratele drobné grafiky, až po miliardáře, který hledá nějakou bombu do své kolekce. Se všemi si můžete popovídat o knihách, grafice, sběratelství. A samozřejmě od nich koupit či jim prodat zboží. Dozvídáme se, co hledají, pomáháme jim budovat sbírky nebo sehnat babičce knížku jejího dětství, aby ji mohla přečíst vnoučeti.

V našem případě je důležité, že prodáváme i grafické listy, a ty je lepší vidět „naživo“ než na fotografii, která hodně ubírá z uměleckého dojmu. Dále pořádáme knižní aukce a je třeba mít prostor pro zodpovědné převzetí a případnou prezentaci položek.

Jak výraznou konkurencí jsou „secondhandové“ online platformy?

Konkurence to jistě je, neviditelná ruka trhu vnikla i do našeho oboru a místo je v něm pro oba přístupy. Knihobot se má k antikvariátům jako rychlé občerstvení ke staré hospodě. Někdy stačí ve spěchu vybrat z menu, odskočit si zadarmo na WC, popadnout pytlík kalorií a běžet dál. Jindy se chcete posadit, poptat se na specialitu kuchaře, vyptat se na novinky v okolí či pokecat s přáteli u pivka.

Těch střetů moderní velkotechnologie a starých postupů s osobnějším přístupem bylo vždy mnoho a vždy se vytrácelo něco z romantiky zašlých časů. Ovšem v drcení tisíce položek spotřební beletrie vlastně už žádná romantika nezbývá.

Na Trhu knih je sympatický původní nápad od čtenáře ke čtenáři. Líbí se mi jejich křivka prodejů knihy. Růst, pokud se objeví film či módní vlna ze sociálních sítí, nebo pád, když zájem pomine nebo když se objeví nové vydání. Platforma se však stále více profesionalizuje a to jí ubírá na atraktivitě. Také je to rejdiště „střelců“ se silně nadsazenými cenami. Ovšem obchod s knihami je volná soutěž, a pokud uspějí, měli pravdu a i my se můžeme poučit.

Pomáhá vám výrazněji vyhledávač muj­-antikvariat.cz?

Tento vyhledávač mě původně hodně štval. Byl to takový preknihobot. Vykrádal zkušenosti starých antikvářů a také umožňoval stahovat cizí obrázky a popisy. Koncentrací nabídky pod jednou platformou brutálně zvýšil konkurenci. Jeho zásluhou je však i možnost stahovat fotky obálek pro knihovní databáze a rychlá orientace na trhu. Pokud dávám pro někoho dohromady kolekci knih, využívám ho i k prohledání nabídky.

Jak podle vás vypadá budoucnost kamenných antikvariátů?

Budoucnost antikvariátů vidím poslední do­bou dost černě. Náklady na provoz rostou a s výdaji držíme krok stále obtížněji. Pokud je budoucnost v kvalitní obsluze a službách na míru, jsme připraveni. Ovšem vyžaduje to odborný personál. Otázka je, bude­-li dost zákazníků, hlavně sběratelů.

Prodávat knihy na obrat se mi však zdá jako ještě rychlejší cesta do pekla. Možná lze prodávat tisíce knih denně s automatizací a brigádníky. Marže však potom neumožní rozumný zisk a musíte v krysím závodě běžet stále rychleji. To by mě nebavilo.

Jsou mezi vašimi zákazníky spíše čtenáři, nebo sběratelé?

Jsme zaměřeni spíše na sběratele, ať už knih, či grafiky, případně na odbornou literaturu. Z beletrie hodně vybíráme.

Jsou dnes vedle „pohledářů“ ještě nějaké výraznější skupiny sběratelů?

U nás jsou pohledáři spíše vymírající kategorií, ale není to naše zaměření. K nám chodí hlavně sběratelé bibliofilií a krásných knih, vazeb, dětských a dobrodružných knih, grafických listů i drobnějších ex libris.

Přicházejí dnes ještě lidé prohlížet tituly v prodejně, nebo chodí hlavně pro objednávky?

Stále máme zákazníky, kteří se přicházejí inspirovat přímo na prodejnu. Bohužel nemůžeme mít celou nabídku volně přístupnou. Vše se do obchodu nevejde a křehčí zboží by se zničilo. Web je proto nutností.

Jaký je pro vás ideální návštěvník antikvariátu?

Zvídavý. Rád si o knihách popovídá. Sběratel specializující se na svůj obor má vždy větší znalosti než my. Můžeme se něčemu naučit. A důležité je také jeho zaujetí, vášeň. Je to pro nás motivace.

Nemám rád zákazníky, kteří přijdou, že mají objednávku 45689. Lidi mají jméno, knihy tituly… Takoví se nejdou podívat ani po krámu. Stojí u pokladny a čekají. Máme nádherné prostory v duchu staré Prahy a na stěnách grafické listy, za které by se nemusela stydět galerie.

Máte vlastní sbírky?

Opravdový antikvář knihy, případně grafiku miluje, a tak má i vlastní sbírky. Nesmí to ale přehánět, aby neutrpěl obchod. Je v tom určitý paradox: to, co sbírá antikvář, v obchodě buď není, nebo je to drahé.