Úvodní text tématu tohoto čísla začíná za humny Hollywoodu, v Mohavské poušti, která filmaře vždy podněcovala k nekompromisním tvůrčím vizím. Poušť ve filmu představuje ambivalentní prostředí, které sjednocuje protiklady a vystavuje hrdiny, diváky i tvůrce hraničním zkušenostem.
Obří kaktusy, stolové hory a další ikonické součásti panoramat arizonských či coloradských pouští se v průběhu let proměnily v pohlednicová klišé, jichž se chopila řada tvůrců, od slavného westernového filmaře Johna Forda po autory animovaných grotesek s Vildou E. Kojotem, jenž mezi skalními útvary neúspěšně nahání svou kořist, ptáka Uličníka. Mohavská poušť, která začíná tam, kde končí Hollywood, je jiná, ne tak fotogenická, ale filmaře přitahuje s podobnou intenzitou. Natáčely se tu westerny, Star Wars či Star Trek i Casino (1995) Martina Scorseseho. A také inspirovala řadu evropských tvůrců, kteří byli jednak uhranuti silou této kamenité, takřka mytické pustiny, jednak chtěli ukázat trochu jiný pohled na americkou krajinu i společnost.
Delirické stavy
Jedním z prvních režisérů, kteří se spolu se svým štábem vypravili do pověstného Údolí smrti, byl rakouský tvůrce Erich von Stroheim, jenž tu chtěl natočit závěrečné scény svého snímku Chamtivost (Greed, 1924). Němá tragédie vyprávějící o tom, jak výhra v loterii zpřetrhá mezilidské vztahy, měla původně devět hodin (sestříhaných z 84 hodin materiálu). Jen natáčením pouštního finále Stroheim strávil šest týdnů, a to v teplotách okolo 50 stupňů Celsia. V sestříhané verzi, která má něco málo přes dvě hodiny,…
Článek je přístupný předplatitelům*kám.
Pro pokračování se přihlaste.Nebo si můžete zakoupit jednotlivé číslo A2 (nejprve je potřeba se registrovat).
Prohlédněte si naše možnosti předplatného