Jak bylo řečeno, samotná podstata civilizace spočívá v úmyslném budování pomníků, aby se nezapomnělo.

Na rok 2025 připadá třísté výročí prvního vydání jedné z nejdůležitějších knih, které kdy byly napsány o kultuře – tedy o kultuře jakožto hluboké struktuře, jež se odráží v umění, politice a všem ostatním. Jak tvrdí její autor, události a změny viditelné na povrchu vyplývají z ustavičných jemných proměn lidské mysli. Kniha s názvem Scienza nuova (Nová věda; český překlad třetího vydání pod titulem Základy nové vědy o společné přirozenosti národů vyšel v roce 1991) byla postupně vznikajícím dílem, které vyšlo ve třech různých vydáních v letech 1725, 1730 a 1744. Jeho autor Giambattista Vico (1668–1744) byl vcelku neznámý právník a profesor rétoriky na univerzitě v Neapoli. Nebyl ale neznámý úplně; vždy, i za jeho života, bylo jeho dílo komentováno, také však stále znovu upadalo v zapomnění. Na počátku 19. století knihu přeložil do francouzštiny slavný historik Jules Michelet.

Ve své autobiografii Vico popisuje, že jako chlapec a mladík hodně četl a snažil se napodobovat určité autory, jako by jejich jazyk představoval samostatnou podstatu; četl ale především proto, aby dospěl k dokonalému vyjádření, zejména v latině. Vico má k latině silné pouto,…