Pokud se hlouběji zajímáte o ­velkoplošné sta­vební projekty, všimnete si rozdílného uží­­vání slova „development“ v závislosti na lokalitě a původu autora či autorky. Ve středoevropském kontextu označujeme jako „developerský“ nejčastěji komerční stavební projekt, který povětšinou stavíme do protikladu ke snaze stavět udržitelně, a ne v první řadě generovat zisk. V kontextech nám vzdálenějších, jaký představují megaprojekty napříč Asií, Afrikou, Jižní Amerikou či obecně v zemích globálního Jihu, použití tohoto slova vyplývá spíše ze samotného slovesa develop (rozvíjet, pokročit). S více či méně vážnými ekologickými dopady jsou „developovány“ pouště, lesy, pobřeží i vodní plochy, přičemž se na tyto projekty coby ekologicky smýšlející Evropané často díváme svrchu. Na vysoušených pobřežích či zavlažovaných pouštích rostou mrakodrapy, kanceláře a obchodní centra snažící se přitáhnout mezinárodní kapitál. Téměř vždy za nimi ale stojí také snaha vymanit se z komplikovaných místních realit, touha dostat se ve zběsilém závodě globálních ekonomik o krok dál, a to sázkou na riskantní ekonomický záměr.

Výstava Vacant Futures: Architectures of Desire and Abandonment (Prázdné budoucnosti. Architektury tužeb a opuštěnosti), kteroupřipravila Michaela Büsse pro Galerii VI PER, ukazuje křehkost těchto představ na příkladech malajsijských eco­-smart měst, která zůstala z velké části…