„Svoji milovanou XJ X351 jsem si koupil osudově. Je krásná.“ Takto, na pomezí intimity a majetnictví, popisuje Filip Turek vztah k jednomu ze svých jaguarů. Podobnou emocionální vazbu ke spalovacím motorům projevuje i další člen politické strany Motoristé sobě, Petr Macinka, který přijel na jednání s prezidentem v luxusním americkém pick­-upu. Povinná vojenská služba, mizogynie, sen o obnovení těžby uhlí, popírání změn klimatu, velká auta. Full pack petromaskulinity, o které je třeba mluvit nejen jako o frustrované heteropatriarchální identitě, ale také jako o způsobu organizace, přetváření a dnes zejména destrukce světů napříč kategoriemi lidského a mimolidského.

To, co by se chtělo jevit jako pilíře sebevědomého projektu lídrů s rukama od motorového oleje, odhaluje politoložka Cara Daggett na příkladu první Trumpovy vlády jako násilný kompenzační machismus. Ten pramení z úzkosti z kolapsu fosilního světa a eroze bílé patriarchální hegemonie. Čeští Motoristé jsou však jen provinčním odvarem dezorientovaného Trumpa – závislí na kapitálu uhlobarona Tykače a na recyklaci Klausova klimatického popíračství. Jejich fosilním fantaziím však nejsou podmínky středoevropské těžební krajiny příliš nakloněny. Namísto ropného „drill, baby, drill“ jim tak zbývá uhelné „doluj, baby, doluj“ s apelem na národní energetickou nezávislost a zoufalý tuning světa,…