Tradice moderních zombie vyprávění je úzce spojená se společenskokritickou agendou. Romerova filmová série o „živých mrtvých“ se satiricky trefuje do amerického rasismu, konzumerismu či militarismu a také další příspěvky do žánru „zombie pandemie“ se už otřely o nejrůznější společenské nešvary – od chudinských slumů v nigerijském filmu Ojuju (2014) po kritiku reality shows v britské minisérii Dead Set (2008). Není divu, že se k zombie hororu vztahují i tvůrci a tvůrkyně zajímající se o queer tematiku. Román americké spisovatelky Gretchen Felker­-Martin Manhunt (Lov na muže), jenž poprvé vyšel v roce 2022, se přitom řadí k těm nejradikálnějším.

Test maskulinity

Spojení zombie a queerness je zároveň atypické a provokativní. Kombinace hororu a katastrofického filmu, se kterým George A. Romero přišel v Noci oživlých mrtvol (Night of the Living Dead, 1968) a dalších snímcích, nahrávalo spíše narativům orientovaným na zkoumání patriarchátu a maskulinity. Samotný Romero ostatně ve svých zombie filmech patriarchát přímo kritizuje – nejsilněji ve Dnu mrtvých (Day of the Dead, 1985), kde je hlavní hrdinkou žena přežívající na vojenské základně.

Oproti tomu dva nejvlivnější a také nejrozsáhlejší zombie narativy posledních dvou dekád, a sice multimediální značky Živí mrtví (The Walking Dead) a The Last of Us, jsou v jádru poměrně tradicionalistické příběhy, jejichž ústředními postavami jsou otcové stojící před úkolem postarat se o své blízké po zániku civilizace. Do určité míry se tak jedná o survivalistické fantazie, které pojímají svět po kolapsu civilizace jako ultimátní test maskulinity, ve kterém se ukáže, kdo je dostatečně drsný, kutilsky zdatný, odolný a v neposlední řadě schopný udržet si přízeň své rodiny, případně založit novou.

Queer zombie příběhy toto schéma pochopitelně narušují, obvykle tím, že do centra děje postaví queer postavy a patřičně přizpůsobí peripetie, jimiž ve světě po apokalypse, plném živých mrtvých, tyto postavy čelí. Příkladem je komiksová minisérie Clemen­tine (2022–2025) od Tillie Walden, zasazená do univerza Živých mrtvých, ale vycházející z předpokladu mnohem vstřícnějších postkatastrofických mezilidských vztahů než westernově laděná hlavní série Roberta Kirkmana.

Agresivní monstra

Felker­-Martin nicméně specificky pojímá už samotnou zombie apokalypsu. Neznámý virus totiž v jejím románu proměňuje v zombie všechny, kdo mají dostatečně vysokou hladinu testosteronu, tedy především cis muže. Zápletka knihy Manhunt v něčem připomíná povídku Zatočit jako se bzučivkou (česky vyšla v souboru Žena, kterou muži neviděli, 2022) spisovatelky píšící pod pseudonymem James Tiptree, Jr.: také zde se muži mění v bestie ovládané vražednými pudy, jedná se ovšem o důsledek zásahu mimozemské civilizace (princip je analogický působení jistého přípravku na hubení hmyzu, který vyvolává agresivitu u samčí části populace brouků). Obě autorky ze svých premis těží především drastickou ironii, s níž glosují sociálně podmíněné konstrukty maskulinity a patriarchátu.

V románu Manhunt hrdinky opakovaně přemýšlejí o tom, zda jejich bratři, otcové i další muži nebyli vždycky tak trochu agresivní pudová monstra a zda si díky viru vlastně jen nepřiznali, kým doopravdy jsou. Podobně jako ve většině příběhů ze světů, kde zombie pandemie způsobila kolaps civilizace, ani tady samotné oživlé mrtvoly nejsou nejdůležitějšími hybateli příběhu. Autorka se soustředí spíš na líčení stavu lidstva po globální katastrofě, přičemž postapokalyptická společnost je groteskně zveličeným obrazem té předapokalyptické.

Kromě primitivně brutálních mužů románový svět obývají pochopitelně i cis ženy, ale také příslušnictvo jiných sexuálních a genderových identit. Ústředními postavami románu jsou dvě trans ženy, jež loví nakažené muže a pojídají jejich varlata, protože je v nich obsažený estrogen, který trans hrdinkám pomáhá snižovat hladinu testosteronu v jejich tělech, a tak předcházet nákaze. Nový svět bez cis mužů ovšem není o nic harmoničtější než ten starý. Autorka nechává protagonistky potkávat postavy a komunity, které stále vyznávají staré předsudky, jen je teď mohou beze strachu prosazovat násilím. Felker­-Martin konkrétně útočí na takzvané TERF, tedy transfobní feministky a feministy, ale i na zastánce a zastánkyně tradiční rodiny.

Ústředním principem, na němž stojí celý text, je převedení společenské debaty o trans­genderu na biologickou úroveň. Neřeší se tu esencialistické úvahy o tom, na jakém základě je možné někoho prohlásit za muže či ženu: o celé věci rozhoduje virus řídící se hladinou testosteronu v těle.

Návrat strategie šoku

Manhunt je v určitých kruzích brán jako klíčový text současné queer literatury. Vděčí za to nepochybně svému sardonickému odporu k ideologiím většinové společnosti. Felker­-Martin bývá řazena k proudu v současné hororové literatuře, kterému se říká new gross (tedy „nová odpornost“) a který využívá gore stylizaci, pornografické motivy a nejrůznější grotesknosti a nechutnosti. Kromě Felker­-Martin sem patří také americká spisovatelka Nicole Cushing, od níž u nás vyšla novela Sadistova bible (2016, česky 2023; viz A2 č. 20/2023), ale také další transgender autorka, tentokrát z Velké Británie, Alison Rumfitt, jejíž román Brainwyrms (Mozkoví červi, 2023) vypráví o transfobii v britské společnosti prostřednictvím příběhu o epidemii tajemných červů parazitujících na lidských tělech. V textech new gross se queer umění vrací ke strategiím monstrozity a šoku, ze kterých v minulosti těžili například William S. Burroughs nebo John Waters. Lidé, jež velká část veřejnosti považuje za odporné, využívají radikální odpornost jako nástroj k popsání společnosti jakožto celku.

Felker­-Martin se v tomto ohledu stala skutečně polarizující osobností, když na sociálních sítích zveřejnila několik komentářů oslavujících vraždu neokonzervativce Charlieho Kirka (následně s ní rozvázalo spolupráci komiksové nakladatelství DC, pro něž psala scénáře). Dříve také byla vyloučena ze sociální sítě Bluesky poté, co tu zveřejnila nenávistný status na adresu J. K. Rowlingové. Podobné výpady jsou jistě problematické. Román Manhunt však ukazuje, že svět nemrtvých je ideálním polem pro rozesetí nejrůznějších vzteků a frustrací.

Autor je publicista.