Sbírka podivné, úsečné poezie s podivným, latinským názvem od podivné, neexistující autorky. Takové krásné tajemství to mohlo být. Kdyby ovšem nešlo zároveň o nový titul jednoho z nejznámějších jmen současné české literatury, který navíc vychází částečně jako oslava či připomínka desátých narozenin oceňovaného románu (a byl tak i propagován na autorských čteních a jinde). Hádanka je tak vyřešena dříve, než může být nastolena – fiktivní identita autorky a její náležitost ke knize Do tmy je explikována pro jistotu hned na obou klopách knihy a samotným textům literární postavy předchází úvodní slovo „zprostředkovatelky textů“ Anny Bolavé, jež slouží jako svého druhu autorská interpretace sbírky. Nuže dobrá, časy postmoderních mystifikací už jsou zjevně pryč a na přesyceném knižním trhu se každá klopa počítá. Nabízí se zato otázka, zda je sbírka svébytným básnickým počinem, nebo jen jakýmsi nostalgickým fanservisem, který čtenářstvu poskytuje možnost vrátit se do oblíbeného fikčního světa Řečovic.

Znovu do tmy

Časoprostorové i tematické rozpětí sbírky pojmenované latinským názvem hluchavky bílé totiž v zásadě odpovídá tomu, jež jsme sledovali v knize Do tmy: Anna reflektuje období od jara do konce léta v okolí svého bydliště, během nějž sbírá, suší a prodává rostliny. Některé události či…