Každé oko mají rozděleno na dvě části, které se vůbec nedotýkají: první, nadhladinová, část je umístěna na horní straně hlavy a druhá, určená pro sledování děje pod vodou, na spodní. Vírníci tak získají přehled o všem, co se děje nad hladinou i pod ní. Zde však zvláštnost nekončí.

Živa č. 5/2022

Autobus na hřbitov jede ve čtyři. Další už dneska nejede.

Ve čtvrthodině se sbalil, oběhl prodanou chalupu, všechno pozamykal a vyřítil se nahoru mezi stodolami a dílnami Tichých, zabočil do úvozu, který vedl k sadu pana Klenota, minul bramborové pole Kahounových a – dál už klusal neznámou novou ulicí mezi neznámými novými rodinnými domy, po zámkové dlažbě, šedé jako myší srst, mezi stejně šedými obrubníky a ploty postavenými z kamenů v klecích, za nimiž se vlnily kopce mulčovací kůry. Všechno dohromady se to jmenovalo Šeříková.

Do toho cizího světa mu pípla poslední esemeska.

Spěchal Šeříkovou… a prohlížel si esemesku.

Když dorazil k autobusové zastávce, nové a šedé jako další myš, sedl si na lavičku a zprávu smazal.

Vydechl a nadechl se – tak zhluboka, jako by to souviselo s něčím určitým – a ucítil, že vzduch se ochladil a příjemně rozproudil. I tohle jako by na něco navazovalo.