„Byl úžasně nadaný básník, psal nádherné věci a byl taky dobrý novinář. Jak jsem říkal, Vláďa byl alkoholik kvartální. To znamená, že když to na něj sedlo a začal, úplně se ponořil do pražského podsvětí a chlastal s neuvěřitelnými týpky, dneska by to šlo srovnat s takovými houmlesáky z nádraží. To ho drželo čtrnáct dnů, tři týdny, a opět se vynořil hladce oholen, perfektně ustrojen, sako, kravata, čistá košile.“(Magorův zápisník, 1997, rozhovor Jana Pelce s Ivanem Martinem Jirousem)

V roce 2005 jsem pro Torst edičně připravil první svazek sebraného díla experimentálního básníka Vladimíra Burdy (1934–1970), nazvaný Lyrické minimum. Už jen příběh vydávání tohoto souboru by stál za samostatný článek: původně chystané vydání na konci šedesátých let nebylo realizováno, v devadesátých se Burdův kamarád Josef Hlaváček marně snažil o vydání jeho básnického díla (po Burdově sebevraždě zachráněného ve dvou igelitových taškách) v nakladatelstvích Dialog a Mladá fronta, a nakonec se i díky podpoře tehdy ještě žijícího Jiřího Koláře kniha dočkala své podoby v Torstu. Prodeje Lyrického minima byly ovšem naprosto tragické (podle Jana Šulce jedna z nejméně prodávaných knih nakladatelství), a proto se od realizace chystaného druhého dílu Burdových spisů, zahrnujících teoretické práce i jeho novinařinu, ustoupilo na dobu neurčitou.