Andrzej Sapkowski není zvlášť plodným esejistou. Má za sebou jednu dlouhou studii věnovanou artušovskému mýtu a několik textů o fantasy literatuře víceméně polemického charakteru, napsaných výrazně sardonickým stylem. Jeho úvahy jsou v mnoha ohledech dobově podmíněné a problémy, které řeší, často z dnešního pohledu překonané. Přesto je jeho hledání kořenů moderního fantasy v některých aspektech dodnes podnětné.

Žánrový nábytek

Většina Sapkowského esejů pochází z devadesátých let – ten nejvýznamnější,nazvaný V šedých horách zlato není aneb Hrst úvah o literatuře fantasy, je z roku 1992 (česky vyšel v Ikarii č. 6/1994). Navíc jsou ukotvené ve specificky polském žánrovém diskursu, který historicky silně preferoval technologicky zaměřenou science fiction před „dětinskou“ fantasy. Esej O velkém konfliktu čili O ptácích, kteří se nestydí kálet do vlastního hnízda je proto postavený právě na rozbíjení představy, že sci­-fi má k „realitě“ blíž než fantasy. Sapkowského základní argument je možná překvapivý. Autor považuje za nesmysl představovat si, že sci­-fi aspiruje na realistické prognózy budoucnosti – ve skutečnosti je to sbírka čistě imaginativních chlapeckých fantazií poskládaných z trapných klišé dobrodružné literatury. To by zas tak divné nebylo. Nečekanější je, že totéž si myslí o fantasy. V Hrsti úvah o literatuře fantasy věnuje mnoho prostoru svým zkušenostem…