Kdo je hrdinou básnické skladby Rapido Bohdana Chlíbce? Neduživý člověk, jemuž lze ublížit třeba už tím, že mu sundáte klobouk z hlavy. Muž, který stojí stále v pozoru pro případ, že by jej vyvolali jménem. A jméno má možná jen proto, aby jej mohli vyvolat. Že stojí v pozoru, si jen myslí, ve skutečnosti se chvěje v předklonu nebo se bezmocně třese vleže. Nedobrovolný asketa, jehož život je sledem nevlídných, nepatřičných chvil, kterým musí čelit, které musí přežít, které si nevybral a před kterými by se raději skryl. Ponížený prapravnuk písaře Bartlebyho. Ale i když o nic neusiluje a ničemu neodporuje, dějí se mu nehody a nedorozumění. Jeho ideálem je nehybnost, živená hrůzou z pomíjivosti: „Kéž by se časy přestaly měnit.“ Když vysloví přání nebo jen potřebu, zůstane u slov. Bezradný jedinec, který v záchvatech sebepozorování shledává, že se obírá obavami a vzápětí obavami z obav, přesněji řečeno: je nucen (ale kým nebo čím?) se jimi obírat.

Mezi ponížením a nadřazeností

Brzy se dozvídáme, že hrdina žije potmě, rozsvěcuje, jen aby zkontroloval stolici. Někdy se diví, proč neztratí vědomí. Překáží i sám sobě. Nevelké zásoby energie vyčerpává na to, aby se držel u zdi,…