Tento text vznikl díky shodě okolností: krátce po sobě jsem zhlédl závěr druhé řady seriá­lu Beef (Ve při, 2026) a navštívil představení Vojcek. Ačkoli tato díla nemají mnoho společného, propojila se pro mne jako ztvárnění dvou různých odpovědí na otázku, jak lze v dnešní době vůbec uzavřít, završit umělecké dílo nabízející kritický pohled na současnost.

Beef je seriál produkovaný globální firmou Netflix,distribuovaný do obýváků a ložnic po celém světě. Odehrává se v současných Spojených státech v prostředí „country klubu“, tedy jakési kombinace wellness centra a golfového resortu pro bohaté, a sleduje proplétající se osudy tří partnerských párů různého věku a různého společenského postavení: od mladých snoubenců Ashley a Austina, kteří vykonávají pomocné práce a snaží se získat lepší postavení tím, že vydírají hlavního manažera klubu Joshe a jeho manželku Lindsey, po novou korejskou majitelku klubu, „předsedkyni“ Park, a jejího druhého manžela Kima. Zatímco Beef je filmová podívaná podle jasného scénáře ze současnosti, Vojcek inscenuje fragmentárně dochovanou a téměř dvě stě let starou předlohu Georga Büchnera, jíž chybí jasný organizační princip. Temný příběh prostého vojáka, psychicky i fyzicky deptaného hejtmanem a doktorem, jehož osud se naplňuje vraždou družky Marie, je tradičně čten nejen…