Mít tělo

Groteskní debutový román španělské autorky, která bude hostkou letošního festivalu Knihlava, je sérií hlasových zpráv zasílaných vypravěčkou okresnímu soudci. Spolu se svou matkou, s níž ji pojí všeprostupující a často až ničivé pouto, totiž zavraždila svého přítele, načež si obě ženy i s mrtvolou vyjely odpočinout k moři.

Ilustrace Lucie Lučanská

Pláž Garrucha,

24. srpna 2021

Jak postupně ustávaly jeho základní funkce, připadala jsem si víc a víc milovaná. Ta neduživá očka, jako by usínal za volantem. Všechny své síly odevzdal mně. Celé jeho tělo se ke mně obracelo. Se svěšenou hlavou a s koleny přimknutými k mému pravému boku. Pohled upřený k jedinému bodu: ke mně. A já jsem zůstávala tady, na druhé straně, a pozorovala ho s tou největší něhou, jaká se dá projevit mrtvému.

Tělo uchovává spoustu tekutin a orgánů, ctihodnosti.

A to ani nemluvím o zvucích v žaludku a střevech, o tíze kostí. Neuvěřitelné! Ani dýchací, ani trávicí soustava. Už nezůstalo nic, co by nás mohlo vyrušit. Jenom já na druhé straně. A tohle druhé tělo, jeho tělo!, navždycky odevzdané mně. Děkuju!

Důkaz č. 1

5. srpna 2021

Vaše ctihodnost

hlasová schránka: „Volaný účastník je dočasně nedostupný. Pokud si přejete zanechat vzkaz, vyčkejte na tón. Píííp.“

Když zadáte do googlu slova „telefonní seznam“ a potom „okresní soud“, objeví se vaše jméno. Vaše jméno mezi spoustou dalších bezvýznamných jmen. Nevím, proč jsem byla tak agilní, řekla jsem si: tohle bude on, ano, tenhle. Zbláznila jsem se do vás, okouzlily mě obloučky písmen, ze kterých se…