Osudy nejslavnějšího mašíbla, MUDr. Jana Lukeše, jsou neskutečný románový příběh. Díky neúnavné práci Jana Hýska a Přípravného výboru Nadace MUDr. Jana Lukeše se postupně odhalují další a další kousky mistrovy rozsáhlé – a notně pošahané – pozůstalosti. Jeho podivuhodně kolaborantská poloha, zahrnující jak nacistickou okupaci, tak poúnorový režim, se vymyká všemu, co si dovedeme představit a o čem lze mluvit vážně. Na Lukeše by se hodilo žánrové označení „podivno“ nebo „weird“ – i proto, že pokaždé a za každého režimu „ujel“ do něčeho bizarního. Na jedné straně opera Úderka z roku 1951, do níž Lukeš obsadil coby basbaryton tehdejšího prezidenta Klementa Gottwalda. Na druhé straně sci­-fi úlet o tom, jak Němci fingují v roce 1942 konec války, aby následně vystříleli oslavující český lid (povídka Osvobození). Lukeš je nezařaditelný, šílený, zábavný – až z toho mrazí. Výbor z jeho válečné poezie, nikdy oficiálně nepublikované, podepsané např. jmény jako Jan Kalíř, Helena Kalířová­-Žitná, Petr Naháč nebo Kurt Hagen, je mimo všechny kategorie. Divná erotika, Hitler, kanibalismus… „Jsme civilisovaní barbaři, / nebudem se přece rváti! / Když nám svou nabídne baba řiť, / vezmem si preservativ.“ Náckům se to celé cpe do zadku tak servilně, že ta ironie musí být zjevná každému. Snad i těm fašounům… Lukeš, vždy na straně „vítězících hulvátů“ a zároveň diagnostikovaný paranoidní schizofrenik, balancoval na nejužší hraně možného. Stačí, aby noha jen trošičku sklouzla – a je to už devótní a blbé. Lukeš většinou nesklouzává. A my jsme smějící se bestie, když čteme „Vůdče a Duce v intimním doteku, / žehnej vám pámbu!“

Jan Kallirsch: Pochod kalíře. Lege Artis 2026, 79 s.