Děti se na základce začaly učit německy. Fascinují je hieroglyfy kompozit: Meerschweinchen, Feuerwehrmann, Kugelschreiber. ­Smysl těch slov v mysli člověka, který do jazyka teprve proniká, dosud není ukotven, dosud jím není převrstveno bezprostřední působení hlásek, jejich drsná textura, zvuky proti srsti.

Když Egon Bondy převedl nonsensový text Christiana Morgensterna Wie sich das Galgenkind die Monatsnamen merkt do série slov „Jelen / Úrok / Přes zem / Buben / Klepem / Čeřen / Červoněc / Prsten / Za tři / Řemen / Psychopad / Sirotčinec“, šel, zdá se, naproti této drsnosti a přičetl k ní hrůzu. Úrok volá po splacení, přes zem se s bubnem někam mašíruje. Dítě z titulu básně snad tlučou řemenem. Sirotčinec namísto prosince na konci ukazuje k smrti a k jejím následkům. A psychopad je vůbec skvělé slovo. Tenhle měsíc začal už dávno, konec není vidět.

Jenomže v původním Morgensternově textu tyto rezonance chybějí, temnotu trochu evokuje šibenice v názvu, ale jinak tam jde o zvířátka. „Januar“ je jaguár, „Februar“ je zebra. Šelmy nebo hmyz, nic zlověstnějšího než chroust (Maikäfer) či řada medvědů – vosích nebo tuleních (Wespenbär, Robbenbär). Bondy stáčí nesmysl k beznaději, a nejen v téhle básni. Na…