Třetí snímek rakouské režisérky Sandry Wollner opět ukazuje realitu jako nejistý prostor, který se zvláštními způsoby proměňuje pod tlakem emocí. Její novinka Napořád vypráví o ztrátě mladého života a následném truchlení, ale Wollner tato těžká témata vtěluje spíše do samotných filmových obrazů, než aby se pokoušela o věrné psychologické drobnokresby. I díky kameře Gregoryho Oke tu lze cítit jemné paralely se snímkem Aftersun (2022), jenž také zachycoval melancholii a specifické plynutí času v dovolenkové destinaci, která protagonistům přináší leccos, jen ne pohlednicové turistické radovánky. Napořád je ovšem ještě enigmatičtější snímek, zachycující Tenerife jako místo, kde mají kromě realistických detailů podobný prostor i horečnaté surrealistické vize. Jde spíše o emoční terén, o vykreslení zachmuřeného vnitřního světa, který se propisuje i navenek. Ale Wollner nikdy nesklouzává do světa nějakého magického realismu, jakkoli mají některé momenty ke konci filmu parametry pohádky, zázraku, anebo také třeba mysteriózního paranoidního thrilleru. Režisérka však netouží po žánrové hře, spíše neokázale, s pozorností k nejvšednějším detailům a zároveň zcela unikavě vyobrazuje, jak může hluboký zármutek hranici mezi vnitřním a vnějším světem zcela rozklížit. Samotný závěr možná působí až příliš svéhlavě, ale i tak jde o uhrančivou, lehce halucinační elegii, jež originálními filmovými postupy zachycuje ty vůbec nejtíživější pocity.

Napořád (Everytime). Režie Sandra Wollner, Rakousko, Německo, 2026, 123 min. Premiéra v kinech 22. 10. 2026