„Kam to bude?“ ptá se řidič stopařky. „Kupředu,“ zavelí žena francouzsky, zatímco nasedá na zadní sedadlo vozu. Tou ženou je spisovatelka a psychoanalytička Corinne Maier. A její zvolání je zjevně ironické, neboť jde o autorku knih nabádajících čtenáře k lenosti a k tomu, jak parazitovat na korporátním systému a místo práce dělat raději něco užitečného. Třeba napsat ty knihy. Ondřej Vavrečka ve své další esejistické koláži (viz rozhovor na s. 9) zkoumá, co je to pokrok. Ale tak jako v předchozích dílech i v novince 1+1+1 odmítá směřovat od počátku ke konci, což se promítá do samotné struktury snímku. Řada aktérů – od filosofů Pascala Chabota či Michela Serrese po hudebníka Michala Rataje – nepotřebuje titulek se jménem ani dlouhé proslovy. Spíše podobně jako Maier „přisedávají“ cestou a účastní se autorovy potměšilé hry s divákem, každý přihodí svůj střípek do skládanky. Výsledkem není ucelený obraz či tvar, ale svobodný meandrující prostor, vyplněný rozvernými inscenovanými scénkami, hudebními čísly a dalšími hravými elementy. Metaforou chodu kapitalismu může být pojídání lupínků, alternativou k zažitému uspořádání představa toaletního papíru bez ruličky uvnitř. Dílem provází trojice poutníků, ale ani oni nevědí, kam směřují. 1+1+1 není apelativní dokument ani radikální experiment. Jedná se o vlídný, lehce surreálný snímek, který svéráznými prostředky rozjímá nad tím, že kupředu není vždy ten nejlepší směr.

1+1+1. Režie Ondřej Vavrečka, ČR, SR, 2025, 64 min. Premiéra v kinech 25. 6. 2026