Alkohol patří nedílně k životu a lze jenom litovat, že v dnešní uspěchané době nemá místo, jež mu právem náleží. Jestli dospělému člověku v souvislosti s alkoholem něco skutečně škodí, je to pití pančovaného alkoholu a stresující popíjení v nelidských podmínkách. Jinak lze prohlásit, že pití malého množství alkoholu neškodí v jakýchkoli dávkách. I ti nejstřídmější filosofové rádi se zúčastňují symposionu, kde teče opojný alkoholický nápoj jako prostředek sebereflexe. Manuálem každodenního pijáka, literárního průvodce světem kultivovaného pitiva, se lze řídit najisto v oblasti whisky, ginu, sherry, vínovic, nejznámějších koktejlů a francouzských a italských vín, s výhradami, ale i bez! Ovšem ostatní vína než obligátní jsou popsána toliko letmo, piva Kingsley Amis téměř nezhodnotil a některé kořalky (zubrovka, travarica, slivovice, fernet, meruňkovice) nedocenil: ten úděl zůstal na nás. Domorodec pochopí, že v Manuálu chybí fefrmincka, kávovinový vezír, koktejly magické oko (pivo a peprmintka), rudý kladivo (doruda rozžhaveným pohrabáčem svař rum s červeným vínem), medvědí mlíko (teplé mléko s rumem), černý švihák (káva s fernetem), šavle meče (rum s griotkou), stereo (současně vypitý rum s peprmintkou). Také vyprošťováky jsou zastoupeny střídmě. Zcela chybějí konopné pivo a vodka a také zamyšlení nad tabákem jako výrazným působkem pijáckého požitku a meditace schází. Přesto je kniha nanejvýš podnětná a patří jí čestné místo v knihovně člověka, který to myslí s životem vážně.

Přeložili Ivar Tichý a Miroslav Jindra

Plus 2012, 296 s.