Přeložil Libor Dvořák

Pistorius & Olšanská 2017, 168 s.

„V našem světě už se tisknou jen peníze,“ uvádí Vladimir Sorokin čtenáře do další z faset svého světa­-karikatury. Papírové knihy jsou v Manaraze už jen v muzeích a soukromých trezorech, odkud se krajně nelegálními a nebezpečnými cestami dostávají do rukou zvláštních celebrit: kuchařů, připravujících pro nejbohatší z bohatých vybrané pokrmy na ještě vybranějším palivu vzácných tisků. Sorokin sleduje turné jednoho takového book’n’grillera, aby znovu předvedl svou politickou imaginaci: okusíme oduševnělou grilovačku v patriarchální židovské rodině i velehostinu u rumunských mafiánských zbohatlíků. Aktuální Sorokinova vize nedaleké budoucnosti je vcelku optimistická: příští velkou válku lidstvo v zásadě přežije a například v Bavorsku se po odražení islamistů podaří vytvořit vcelku přijatelnou formu feudalismu – veřejné stínání hlav na salafisty účinkovalo přesvědčivě. Obvyklým motivem autorových posledních děl jsou drogy, respektive úvahy, čím vším se lze ještě opájet. Zde je to droga nejmocnější: jídlo (pro někoho snad i četba). Manaragu lze číst jako variaci na téma „literární dílo ve věku technické reprodukovatelnosti“, případně jako potutelnou parodii na postmodernistické knihy o knihách určené lidem z knihovny, kterýžto žánr za poslední desetiletí přebujel do intelektuálního eskapismu. Anebo jako kuchařku budoucnosti pro skutečné labužníky: „Šašlik z jesetera na Idiotovi. Román plnohodnotný, váha polotěžká, 720 g, 509 stran, papír bezdřevý, celoplátěná vazba. Plně to postačilo na osm špízů.“