Ačkoliv se počet kandidátů ve srovnání s předchozím prezidentským kláním nezměnil, pestrost zastupovaných názorů a sociálních skupin se letos velice zúžila. Na startovní čáře se objevila směsice stárnoucích mužů, kterým kdosi vnukl, že mají prezidentskou osobnost. Názorově byl rozptyl ještě užší, vymezený uhlazeným technokratismem Jiřího Drahoše a polofašistickým projevem Miloše Zemana. Není tudíž divu, že si mnoho lidí v průběhu kampaně stěžovalo, že „není koho volit“. Mnozí potenciální nevoliči se nakonec k nějaké volbě zlomit nechali, mimo jiné vydíráním, že každý hlas, který schází Zemanovým protivníkům, je vlastně hlas pro něj. Existuje však jednoduché řešení, jak se této nepříjemné situa­ci v budoucnosti vyhnout. Občané by měli dostat možnost hlasovat pro nultého kandidáta neboli pro dočasné neobsazení prezidentského úřadu. Starý prezident by skončil a nový nenastoupil. Třeba by Češi nakonec zjistili, jak zbytečný ten úřad je.