close search

eskA2látor 1

Bylo už pozdě večer, když jsem se ­přikradl k Šútovskému jezeru, zezadu, od fatranských svahů, a měl jsem celou severní stranu pro sebe. Vklouzl jsem do vody. Plavu si tichem a tmou, když najednou od dohasínajícího kiosku na protějším břehu zaznělo povědomé mollové intro na klavír a po něm slova o zemi „pradávnych sĺnk v chladnom tieni tajomstiev“ – Mekyho Atlantída. „Pod hladinou spí kameň s tvárou naveky/ v nehybnom tieni rias…“ Kdo by se nedojal? Jenže já si zároveň uvědomil, že Šútovské jezero je vlastně zatopený kamenolom a že právě plavu nad pozůstatky někdejších lidských snah. Atlantídu z roku 1982 otextoval Kamil Peteraj, nicméně o dva roky později na albu Nemoderný chalan přišel Miro Žbirka s vlastními texty. I v nich se objevuje vodní téma: „Do člna mi stále tečie voda/ niekoľkými dierami./ Čakám, či mi ruku niekto podá,/ sám som medzi vlnami.“ Album plné syntezátorů, elektronických bicích a ironicko­-depresivních textů patří k tomu nejlepšímu, co dokázal československý pop nabídnout, a dodnes má cenu se k němu vracet. Stejně jako k rozhovoru, který s Mekym vedl v roce 1999 Jaroslav Rudiš: „Myslím, že svět čekají větší, globální, často ekologické problémy, před kterými se nemůžeme uzavřít,“ říká v něm Žbirka. „Je nutné si uvědomit, že když někdo vykácí pralesy v Brazílii, může to změnit počasí v Čáslavi.“ Ano, nakonec nám první slovenský zlatý slavík připomíná i to, kolik času jsme promeškali. Do člunu nám stále teče voda a mnozí z nás se nejspíš ještě dožijí novodobých Atlantid.

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image

Příbuzné články

Průzkum českých maloměst

Dvojčíslo A2 14/15 je v prodeji


Kdo programuje náš pohled?

O male gaze a (ne)viditelnosti ve věku umělé inteligence



Jde nám o pestrost jazyků a témat

S časopisem Plav o výletech do literárního neznáma