Přeložila Jana Bednářová

Neklid 2022, 114 s.

Kamčatka, srpen 2015: francouzskou antropoložku napadl medvěd. Těžce raněná žena přežila, šelma, rovněž poraněná, zmizela mezi sopkami. Tak zní stručný popis události, která Nastassje Martin změnila život. Stalo se toho ale mnohem víc: „Medvěd a žena se setkají a hranice mezi světy se zbortí.“ Prolamuje se nejen hranice mezi životem a smrtí, člověkem a zvířetem, ale i mezi mýtem a realitou, dávnověkem a současností, snem a jeho zhmotněním. V autobiografické knize se autorka snaží vyrovnat s vyrváním z běžné reality, do níž už se nebude moci nikdy zcela vrátit. Poškozená lebka a znetvořený obličej jsou nakonec ten nejmenší problém. Co ale dělat, když se všechny jistoty o vlastní identitě rozplynou? Když ani do jednoho z oněch světů úplně nepatříte a vaši nejbližší vás nemohou pochopit? Odpověď na podobné otázky Nastassja nachází u své druhé rodiny – mezi Evenky, k nimž se vrací jen pár měsíců po osudovém setkání. „Nechtěl tě zabít, chtěl tě poznamenat. Nyní jsi mědka, ta, která žije mezi světy,“ říká jí jeden z jejích sibiřských přátel, kteří vše předpověděli a už dávno jí dali přezdívku Medvědice. Nastassja Martin dostala možnost na vlastní kůži pocítit, že ochranný krunýř civilizace, do nějž se ukrýváme před tím, co nás děsí a zároveň fascinuje, zdaleka není tak pevný, jak se zdá. Divokost si vždy najde cestu. Autorka ale stále náleží i do našeho světa, v němž je vědkyní a spisovatelkou: „Opět usednu ke stolu. Je čas. Začínám psát.“ Poslední věty knihy jsou tak novým začátkem.