Když se svět začátkem dubna dozvěděl o šokujících zločinech ruských okupantů v Buče u Kyjeva, oficiální ruská místa reagovala tvrzením, že jde o dílo samotných Ukrajinců. Z historie známe podobné případy. Za španělské občanské války, v roce 1937, vybombardovala německá Legie Condor baskické město Guernica. Frankovi podřízení neváhali popřít zprávy zahraničního tisku o barbarském vzdušném útoku (který po sobě zanechal stovky až tisíce mrtvých) a prohlásili, že město vypálili sami Baskové, aby tak vyvolali mezinárodní pohoršení. Dalším známým příkladem je ostřelování tržnice Markale v obléhaném Sarajevu. Minometný útok bosenských Srbů dne 5. února 1994 způsobil smrt 68 lidí. Srbští a bosenskosrbští představitelé a média svět ujistili, že na vině je ve skutečnosti bosenská strana. Nešetřili přitom podrobnostmi – část těl údajných obětí prý obléhaní přivezli z městských márnic, na místě samém pak prý už čekaly čtyři zahraniční televizní štáby. Zdálo by se tedy, že nejde o nic nového pod sluncem. V dnešní realitě sociálních sítí však to, co britský novinář Oliver Carroll na twitteru označil za „davovou psychózu“ mezi Rusy, posedlými obhajováním podobných konspiračních teorií, působí ještě obludněji – zejména pokud se diskutující zaštiťují svým „kritickým myšlením“. Sledování facebookových sporů mezi zcela konkrétními Rusy a Ukrajinci, kteří nejenže sdílejí týž jazyk, ale navíc se osobně znají, pak vede k nepříjemné otázce, zda je ochota uvěřit očividné lži následek soustavné propagandy, nebo spíš přirozená lidská potřeba.